Smaugish

Slash povídka z Baker Street.

John se vracel z nákupu, když z vedlejšího vchodu vyběhl jeho dobrý přítel Bilbo, abnormálně malý člověk s největší velikostí bot, jaké kdy viděl. Podle tohoto popisu by se mohl zdát divný a nevzhledný, opak byl však pravdou. Bilbo byl ani ne tak vyloženě krásný, jako roztomilý. Viděli jste ho a přepadla vás touha ho obejmout.

„Ahoj Johne,“ usmál se na něj s tím svým veselým pohledem.

„Bilbo, kam tak spěcháš?“

„Zapomněl jsem koupit mléko a chci upéct nějaké muffiny, než se mi kluci vrátí z hřiště.“

„Mléka jsem koupil dost,“ má pro něj chodit Sherlock, ale vždy zapomene. Jestli chceš, tak si můžeš vzít jednu krabici.“

„To by bylo skvělé,“ rozsvítila se Bilbovi očka. „A nechceš se přidat? Přísad mám dost.“

„Vlastně, proč ne? Sherlock sice moc nejí, ale teď by s tím měl začít.“ Kluci zamířili do Bilbova bytu.

„Proč, má nějaké zdravotní potíže?“

„Ne, ale za týden má jít na zákrok, kdy mu voperují umělou dělohu a naše dítě.“

„Opravdu? No to je báječné! Tak to si bude mít Smaugish s kým hrát.“ Kluci přišli do bytu a John si odložil tašky s nákupem.

„Ano, Smaugish je skutečně úžasné dítě,“ zadíval se na rodinnou fotografii na poličce. Tři usměvavé a štěstím prozářené tváře.

„Smaugish má úžasné oči,“ usmál se John a fascinovaně si je prohlížel.

„Ty má po tátovi,“ zasnil se Bilbo. John si pozorně prohlédl Khána, Bilbova černovlasého partnera, jistá podoba se Sherlockem ho nepřestávala udivovat, ale viděl jen, ač fascinující, tak lidské oči. Smaugish měl zornice kočky. Bilbo si všiml jeho pohledu.

„Khan není jeho otec, ale zbožňuje ho, jako vlastního.“ Bilbo se posmutněle usmál. „Smaugishe nejde nezbožňovat. Stejně, jako Smauga.“

„Jestli o tom nechceš mluvit,“ John ho chtěl zastavit, když viděl jeho pohnutí.

„Ne, vlastně bych o tom chtěl někomu říct. Pojď, začneme s muffiny a já ti povím o své minulosti.“

            „Mým domovem není planeta Země, ale kontinent Středozem, který je na planetě vzdálené dvě galaxie. Nejsem liliput, jak si možná myslíš, ale Hobit.“ Bilbo si dobře prohlédl Johnovu tvář, zjistil však, že ten mu věří, i přes mírný šok, do jakého upadl. „Jistě sis všiml, že si jsme podobní, a že Sherlock se podobá Khanovi. Khan mi to jednou vysvětloval, odborné technické věci si nepamatuji, ale důležité je, že někteří lidé mají na jiných planetách své dvojníky. Khan je ještě z úplně jiné galaxie, kde vládnou politické nepokoje, hledal proto lepší místo k životu a cestou narazil na Středozem a vzal mě s sebou.“

„A co Smaugish?“ Chtěl vědět John.

„Žil jsem v Hobitíně, na nejklidnějším místě celé Středozemě. Z mého pohodlí mě jednoho dne vytrhl čaroděj Gandalf s partou trpaslíků, co se chtěli vydat na výpravu do své rodné hory, kterou jim však kvůli skrytému pokladu ukradl drak Smaug. Měl jsem jim pomoci domov získat zpět. Co se nám přihodilo cestou, to ti povím někdy jindy, pokud budeš chtít. Nyní se přesuňme k událostem, co se odehrály přímo v hoře. Byl jsem poslán se Šmakem vyjednávat. Nejprve nechtěl ani slyšet, snažil se mě dostat z úkrytu, nakonec se mu to podařilo, a když mě uviděl, jeho dračí pohled se změnil. Teď už vím, že se do mě zamiloval. Držel mě v hoře několik týdnů, když pominu to, že jsem byl vězeň, tak se nechoval nijak zle. Teda vlastně… byl docela hrubý v jistých věcech… víš, co myslím. Nejdřív jsem chtěl utéct, později jsem propadl jeho kouzlu. 

Ano, byl neskutečně okouzlující a neuvěřitelně chytrý. Začalo mu docházet, že život bez slunce a čerstvého vzduchu není pro mě. Rozhodl se proto, že horu vrátí trpaslíkům, pokud však odejdu s ním. Souhlasil jsem. Nechal mě odejít, abych všechno mohl povědět Thorinovi. Jenže Thorin, neměl jsem o tom ani zdání, mě taky miloval a rozhodl se Šmaka zabít. Podařilo se mi ho ještě varovat, objali jsme se a domluvili si místo, kde se sejdeme. V tu chvíli už do podzemí vtrhlo vojsko, Šmak mávl křídly a spěšně odletěl. Málem se mu podařilo uprchnout, nad jezerem ho však dostihl šíp Barda, jednoho z mužů, jehož prapředka Šmak tenkrát zabil, když dobýval horu. Když jsem se k němu dostal, ještě dýchal. Upřel na mě své zlatavé oči a usmál se. Pak vydechl naposledy.“ Bilbo seděl na kuchyňské židličce, po jeho tvářích stékaly slzy. John k němu přistoupil a chytil ho za rameno. Bilbo jeho ruku stiskl a snažil se pláč ovládnout. „Zanedlouho vypukla válka. Chtěl jsem tam tenkrát padnout. Schválně jsem se vrhal do nejnebezpečnějších soubojů a mnohdy jsem stál proti přesile. Když už to konečně vypadalo beznadějně, Thorin mě zachránil. On a jeho synovci kvůli mně padli. Bitva byla u konce. Vracel jsem se do Hobitína živý, mé srdce však zemřelo spolu se Šmakem.

Zachránil mě Khan, z ničeho nic se zjevil na cestě. Bylo na něm něco, co mi připomínalo Šmaka. Chvíli jsme spolu žili v Hobitíně, mé srdce opět procitlo. Když jsem zjistil, že čekám Šmakovo dítě, byl jsem nejšťastnější, a přesto mě děsila možnost, že to bude Khanovi vadit. Ale on se zachoval úžasně. Nejen, že se mnou chtěl zůstat, ale taky nám chtěl zařídit nový domov, kde bychom mohli mít dračí dítě a nikdo by se nad tím nepozastavoval. Prý se to místo jmenuje Londýn a je na planetě Zemi. Řekl mi, že je z jiné planety a nedaleko od místa, kde jsme se potkali, má zaparkovanou vesmírnou loď. Odletěli jsme spolu na Zemi a dál už to znáš.“

„Jak to bylo s dráčetem? Jak probíhá takový porod?“

„Císařským řezem,“ Bilbo vyhrnul košili a ukázal Johnovi malou jizvičku na pupíku. John po ní přejel prstem a Bilbo se zasmál.

„Přestaň, to lechtá. Vytáhli ze mě dračí vejce. Po dvou letech se z něj vyklubal Smaugish. Myslím, že muffiny jsou už hotové.“ Kluci se zahleděli do trouby, kde z košíčků vyčuhovalo nadýchané těsto plné čokolády. Zrovna vytáhli plechy z trouby, když se na chodbě ozvaly hlasy.

„Takže plínky nosí tak do tří let?“ zaslechli Sherlockův hlas.

„Ano,“ odvětil Khan rezonujícím hlasem, při kterém se všem zachvěly jisté partie.

„Ale, no tak tati, nemluv o mých plínkách!“ rozkošný pištivý hlásek byl podbarven vrčením. Dveře se otevřely a Smaugish se rozzářil a rozběhl k Bilbovi. „Tati, tomu neuvěříš! Na pískovišti jsem přetavil bábovičku na sklo!“ Chlapec vytáhl z kapsy matné skleněné autíčko. Bilbo ho vzal do náruče a prohlížel si skleněný předmět.

„To je skvělé,“ zubil se na něj Bilbo a políbil ho na čelo. „My jsme zatím upekli něco dobrého,“ kývl ke sporáku.

„Jé, strejdo Johne, ahoj,“ zamával Smaugish droboučkou ručkou.

„Ahoj,“ usmíval se na něj John.

„Cestou jsem potkal Khana, tak mě napadlo, že se zajdu podívat, jak má vypadat dětská postýlka,“ usmál se Sherlock na Johna a kývl na Bilba. 

„Ano, Sherlock mi říkal, že budete mít dítě. Moc vám oběma blahopřeji.“ Po této větě se všichni důrazně nadechli a snažili se tvářit neutrálně, přestože jim vibrovaly slabiny.

„Khane prosím, jen krátké věty,“ červenal se Bilbo.

„Jistě,“ zašeptal Khan omluvně, jeho šepot však všechny ještě víc rozrušil. Pětice se usadila s čajem a muffiny, byly tak dobré, že i Sherlock se do nich pustil.

„Možná bys je mohl upéct na tu Mycroftovu návštěvu,“ usmál se na Johna Sherlock.

„Ano, bude to chtít tak dvojité množství.“

„Chystáte se bratrovi říct o dítěti?“

„Přesně tak,“ kývl Sherlock.

„Tak to bude chtít extra porci čokolády.“

- Zpět na seznam povídek: ZDE -