pátek 20. září 2013

Bratrské usmíření

Mycroft vypadá nějak divně, šlo Johnovi hlavou celou dobu, Sherlock však nic ani nenaznačil, že by si toho nevšiml? Nemožné.
„Budeme mít dítě,“ oznamoval zrovna Sherlock. Mycroft jen vykulil oči, pak se ale rozzářil a upřímně jim gratuloval. Zachoval by se takto Mycroft, jakého si pamatoval?  John se mračil, když mu Mycroft třásl pravicí.
„A jaká je tvá novinka?“ usmál se Sherlock na bratra.
„Má?“ vykulil oči. „Já žádnou nemám.“
„Ale no tak, bráško. Už i John si toho všiml. Celou dobu se tady kroutí a snaží se přemýšlet.“
„No dobře, já…“ Mycroftovi zahořely tváře. „Mám známost a myslím, že je to vážné.“
„Tak to ti blahopřeji!“ Zatřásl John s jeho rukou, tentokrát nadšeně.
„Ach, děkuji. Já myslím, že už půjdu. Kdybyste potřebovali pomoct s něčím kolem dítěte, tak mi dejte vědět.“ Mycroft se spěšně zvedl.
„Tak mu přeci vezmi nějaké muffiny, zbylo jich dost.“ Usmál se Sherlock.
„Jemu?“ Johnovi spadla brada.
„Dobrá, můžete mi jich pár dát s sebou.“
John zašel pro ubrousek a zakryl jím jeden plný talíř.
„Děkuji,“ usmál se červenající se Mycroft a už pádil ke dveřím.
„A pozdravuj Jima!“ zavolal Sherlock. Mycroft nadskočil a otočil se. 
„Jakého Jima?!“ vytřeštil oči John.
„Jak to, pro všechny deště Londýna, víš?!“
„Nedávno jsem vás viděl, jak se muchlujete při měsíčku na hřbitově.“ Sherlock se usmál. „Bravo bratříčku, nečekal bych, že jsi takový romantik.“
„To já ne, ale Jim si potrpí na různé zvrhlosti…“ Mycroft vytřeštil oči, když si uvědomil, že to řekl nahlas. Sherlock se jen uculoval.
„Mluvíte o Moriartim?!“ vpadl jim do toho John.
„Jim není zlý,“ začal místo odpovědi Mycroft.
„Vždyť chtěl zabít Sherlocka!“ zvýšil hlas John.
„Nechtěl, byla to jen hra.“
„Kvůli které jsem přišel o tři roky s ním!“
„Aano, ale…“
„Johne, uklidni se,“ Sherlock ho objal a John se ho pevně chytl. „Taky mu to nikdy neodpustím, ale nemusíme se ho bát.“ John kývl a dál se ho pevně držel. Sherlock ho něžně hladil po vlasech. Mycroft sklopil hlavu.
„Neboj, bráško, schvaluju ti to. Vypadáš, že jsi šťastný,“ usmál se na něj Sherlock.

„To jsem,“ opětoval mu pohled Mycroft a podali si ruce. Po letech se zdálo, že si zase rozumí.   
- Zpět na seznam povídek: ZDE - 

Žádné komentáře: