„Já
jsem král pod horou!“ Mohutný ještěr důrazně zavrčel, jeho hlas byl přitom
neskutečně sytý a melodický. „Přestaň se schovávat, zloději!“ Drak přecházel za
hlasem nevítaného hosta, teď si všiml sesuvu zlata a zaslechl tiché zaklení.
Najednou se na tom místě objevil malý človíček a kutálel se ze svahu dolů. Šmak
ho pozoroval s pobavením, když se potom zastavil a obrátil k němu pohlednou
tvář zračící se strachem, cosi mu sevřelo srdce, jak pohlížel do těch zelených
očí.
Bilbo se snažil uskakovat
z drakova dosahu, přelézal hory navršeného zlata a pobíhal po celém sálu,
když mu najednou podklouzla noha a při jakémsi nešikovném pohybu rukama ve
snaze nabýt rovnováhu mu sklouzl Prsten a on padal plně odhalen zrakům té
mračící se bestie. Tak z tohohle se
nedostanu, blesklo mu hlavou, když se konečně zastavil a opřen o lokty
pohlížel do obrovské tváře rudého draka. Zdálo se mu to, nebo se ještěr skutečně
přestal mračit? Nebýt obřích zubů čnějících z tlamy, vypadal by teď, jako
přerostlé štěně oddaně se dívající na svého páníčka.
Šmak si uvědomil, že při pohledu na
Bilba sedí a jeho ostny ozbrojený ocas se míhá po podlaze a rozhazuje zlato do
všech stran. Měl bych se uklidnit, co to
se mnou je? Ale že je ten človíček neskutečně roztomilý! Kdyby měl místo
šupin světlou pokožku, teď by se Šmak červenal. Sebral všechnu svou vlídnost a
vložil ji do magií protkaného hlasu. „Jak se jmenuješ,
maličký?“ Bilbo se zachvěl. Ten zvuk jím prostoupil a rozvibroval všechny
orgány, nejvíc však zarezonoval ve slabinách a hobit zčervenal, když pocítil,
že jsou mu kalhoty najednou trochu těsné. Jak
je možné, že mi tohle způsobí přerostlá ještěrka? Bilbo se zamračil a Šmak
to bral jako nechuť mu odpovědět. Jak mu
vzdoruje, jak se roztomile rozčiluje, jak se teď neohrabaně pokouší dostat na nohy,
ve Šmakovi to vzedmulo plamen a než stačil zareagovat, už se mu dral
z tlamy přímo na nebohého Bilba. Šmak se rychle vzpamatoval a pomocí magie
plamen zamrazil. Jen to zasyčelo a místnost protkala hustá mlha. Další kouzlo a
i ta zmizela. Šmak si hluboce oddechl, když spatřil hobita zcela vyděšeného,
přikrčeného ke zlatu, ovšem nezraněného.
„Omlouvám
se maličký. Nechtěl jsem ti nic udělat, nějak to na mě přišlo.“ Natáhl krk,
naklonil hlavu a měl teď hobita kousek od svého oka. Bilbo, opět jím zavibroval
Šmakův hlas, pohlížel do jeho oka a musel uznat, že krásnější ještě nikdy
neviděl. Drak spatřil jeho zachvění a vysvětlil si ho jako strach.
„Možná,
že se mě nebudeš tolik bát v lidské podobě,“ opatrně udělal krok, křídly
se opřel jen tak blízko, aby Bilba neohrozil a soustředil se na svou dračí
magii.
Hobit spatřil náhle se zmenšujícího
draka, až mu zmizel z dohledu za hradbou zlata. Plazil se k jejímu
okraji, kde v prohlubni způsobené dračí vahou, se zvedal černovlasý muž
s nápadně červenou pokožkou a ocasem, protáhl se, narovnal, rozpřáhl paže
vrostlé do křídel a vzlétl. Pařáty se zaryl do zlata těsně před klečícím Bilbem
a hobit měl teď výhled na jeho svalnatá lýtka. Zvedl se, přičemž pohledem
postupně odhaloval pevné křivky stehen, když se narovnal, přímo v úrovni
očí měl… Zrudl a mimoděk si olízl rty, Šmak pod jeho upřeným pohledem pocítil
tlak, co ho zvedal nahoru. Spěšně se posadil, ocásek si zamotal okolo boků, aby
částečně zakryl stoupající úd. Bilbo mu teď pohlížel zpříma do očí, stěží
vnímal výrazně vystouplé lícní kosti a plné rty. Šmak se usmál, když nespatřil
náznak strachu, naklonil se k němu a začichal. Tak sladkou vůni ještě
necítil. Pak se ale zarazil.
„Cítím
z tebe trpaslíky,“ znechuceně se ušklíbl. Bilbo se zase zatřásl. „Poslali
tě pro ten kámen, co?“ ukázal na nedaleko se povalující modrý drahokam ve
kterém, jakoby se třpytily hvězdy. Zahlédl Bilbův dychtivý pohled. Mohl by toho
využít, v mžiku se rozhodl. „Jen ať si ho klidně vezmou, ale něco budu
chtít.“
„Co,
Vaše vznešená Velkoleposti?“
Šmak
se usmál. „Tebe, maličký,“ zavrněl, jak nejsvůdněji dokázal. A že byl jeho hlas
i za normálních okolností naprosto neodolatelný! Bilbo až zavrávoral, Šmakovy
dlaně ho zachytily. Chtěl namítnout, že on není na prodej, hlas mu selhal, když
cítil příjemné teplo vycházející z těch dračích dlaní. Zamrkal a zvedl
ruku s ukazovákem vzhůru, to už se k němu Šmak naklonil a jemně ho
políbil. Proč vlastně protestovat? Pootevřel pusu a pocítil vpád rozeklaného
jazyka, jako by se s jeho proplétaly dva jazyky. Z hrdla mu unikl
přidušený sten, spustil ruku na Šmakova ramena a těsněji se k němu
přitiskl. Může být něco krásnějšího?
Ta myšlenka zahnala všechny ostatní a on dokázal vnímat jen teplo dračího těla.
Šmakovy dlaně zatím prozkoumávaly jeho tělo, prsty obratně rozepínaly knoflíčky
košile, uzel na nepříliš čisté krajce okolo krku, zelený kabátek ležel na zemi
a teď se k němu přidala i košile. Kalhoty následovaly všechno ostatní.
Bilbo hlasitě zasténal, když rty unikly ze zajetí Šmakových úst, které se
přesunuly k jeho krku. Zabořil ruce do jeho hustých kadeří a zakláněl
hlavu, okolí přestalo existovat, dokázal vnímat jen rozeklaný jazyk putující
přes hrudník stále níž, hřejivé dlaně na zádech spouštějící ho na podlahu a
dračí vrnění, které mu zrychlovalo dech a pulzovalo v plně vzedmutém
penisu. Šmak mu přejel po pupíku a sjel níž, předloktími podepřel Bilbova záda,
dlaněmi uchopil jeho drobná ramena, sklonil ho těsně k zemi a nechal ležet
na svých pažích. Olízl jeho špičku a usmál se Bilbovu povzdechu. Jazyk mu teď
putoval po celé délce jeho penisu, pak ho špičkami objal a vyjel nahoru.
Obkroužil jeho odhalený žalud, slízl první kapky, sladké, stejně jako jejich majitel, vrnění zesílilo. Vzal ho rty,
olízl a potáhl. Pod rukama cítil stále víc se chvějící zpocené tělo, znovu nasál,
dvě špičky jazyka se rozkmitaly. Bilbo zasténal hlasitěji, pánev mu vystřelila
dovrchu, Šmak táhl silněji až mu do úst vystřelila horká sladká tekutina,
kterou nadšeně spolykal. Bilbo ještě chvíli zůstal propnutý, rukama pevně
svíral Šmakovy vlasy, pak se ulehčeně svalil do jeho hřejivých paží,
s úsměvem na tváři a ještě zavřenýma očima pod sebou křídla, jako vyhřáté
peřiny. Možná by i usnul, kdyby nepocítil, jak ho rty pustily z příjemného
tepla a jazyk bloudí níž, přes ulehčené koule k drobnému otvoru mezi baculatými
hýžděmi. Dračí ocas omotal se mu okolo stehna a nadzvedl mu nohu a vytočil do
boku. Jazyk se zatím přesunul na místo, jedna špička začala kroužit okolo, Bilbo
prudce otevřel oči, když druhá proklouzla dovnitř.
„Šmaku,
co to…ááh, děláš?“ Pokusil se vymanit ze sevření, „to ne…“ rukama tlačil na
jeho čelo.
„Mám
přestat?“ dračí oči vykoukly a upřely se přímo na něj.
„Ne,“
zahořely mu tváře. Šmak se usmál a nespouštěje ho z očí, zajel hlouběji
jazykem, že teď v něm zmizela i druhá špička. Bilbo zaklonil hlavu a
zasténal. Cítil, jak v něm jazyk tlačí na vnitřní stěnu, penis se začal
zase napřimovat. Dračí vrnění rozvibrovávalo mu vnitřnosti, jazyk klouzal sem a
tam ve stále rychlejším tempu, Bilbo znovu propadl do přítomnosti a se
zaječením jeho úd vystříkl do již připravené dračí tlamy. Šmak ho nechal jen
trochu vydýchat a už si ho nakláněl k sobě, jednu ruku přesunul níž, aby
mu mohl nadzvednout zadek a… Bilbo vykřikl, když do něj Šmak pronikl. Zastavil
se na kraji, jemně k sobě Bilba přitiskl a s ním v náručí lehl si na
záda. Ten ho objal roztřesenými pažemi, tvář mu zabořil do spodních žeber, dál
nedosáhl. Cítil ho v sobě, přílišnou velikost vzhledem k jeho malému
tělu, pod sebou rozpálené a vibrující svalnaté tělo, stejně příjemný dotyk
velikých dlaní, ten nejvíc vzrušující šepot, jaký kdy slyšel. Cítil, jak se
jeho tělo roztahuje a přivyká, až ho dlaně vzaly za boky a posunuly o kousek níž.
Ještě pár pohybů a on se toužil dostat až dolů pálivé bolesti navzdory. Těžce
oddechujíc se mu to podařilo. Šmak ho vzal za boky a nadzvedl, sám pokrčil
kolena, a pomalým zvednutím pánve přirazil. S pohledem do hobitích
zelených očí se svezl dolů a vyjel zase nahoru. Přecházel do rychlejšího tempa,
viděl, jak se Bilbova tvář napíná úsilím to vydržet, jak si kouše spodní ret.
Teď už ale nemohl zastavit, pomalu ho opouštělo vnímání, propadal se víc a víc
do toho už stovky let neprožitého pocitu, oddechoval stále rychleji, rty mu
rozehrával nevěřícný úsměv, tělo mu zaplavovala stále vyšší
horkost, se zrychlujícími a tvrdšími přírazy jako by dmýchal i oheň
v sobě. Zvrátil hlavu a místo zaječení z něj vyšlehly plameny. Už
uvolněně dopadl na tavící se zlaťáky pod sebou. Otevřel oči a pohlédl do
uplakané tváře svého hobita. Bilbo popotáhl a pokusil se usmát. Šmak ho vzal
pod pažemi, nadzvedl ho do vzduchu, začenichal, žádná krev, oddechl si a položil si ho na hruď. Bilbo si všiml
tavícího se zlata, ohlédl se za sebe, když pocítil, jak z něj vytéká něco
horkého, podle kouře to muselo být velmi horké.
„Jak
je možné, že mě to nepálí?“ Nechápavě nakrčil čelo a pohlédl na Šmaka.
„Seslal
jsem na tebe kouzlo, přece si tě neusmažím. Je trvalé, už se nikdy nemusíš bát
ohně,“ Šmak při úsměvu odhalil řadu ostrých zubů. Pevně Bilba objal a křídla
jej zahalila jako přikrývka.
„Příště
s sebou vezmu marmeládu,“ neklidně se ošil Bilbo, jak přeci jen jisté
pálení cítil docela intenzivně. Položil si hlavu na dračí hrudník a usnul.
Šmakovi se chtělo spát, přesto se nemohl vynadívat na kroutící se vlasy,
jediné, co z maličkého hobita teď viděl.
„Celý
sál plný zlata a až teď cítím, že mám opravdový poklad,“ s lehkým úsměvem
se i Šmak ponořil do spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat