Jim se probudil okolo
dvanácté. Jeho pokoj zel prázdnotou a to ho trochu rozesmutnilo… Když si ale
všiml, kolik je hodin, došlo mu, proč a pousmál se nad včerejškem od doby, co
se vrátil z nemocnice. Pojmem odpočívat lékaři rozhodně nemysleli, aby se
namohl natolik, že dnes už se vyčerpáním nemohl pomalu ani posadit… Měl by se
pořádně najíst a vážně si odpočinout… Ne, že by se mu ta péče o něj nelíbila…
Ale přeci jen měl Jim rád pohyb… To ale bylo teď nemožné, protože po t ráně měl
jen slabý otřes mozku, takže nic závažného… Ale hlavně než se dá do kupy
motorika a síla, bude to ještě nějaký den chtít… Přemýšlel, jak má dát Mycovi
najevo, že už je vzhůru… Kdo ví… třeba u nich byl i Sherl ještě… Litoval toho,
že si až v nemocnici uvědomil, jak moc Myca miluje… Pak zval do ruky mobil
a napsal Mycovi, jestli je doma nebo v práci… Zavrtal se do polštářů a do
peřiny a čekal na odpověď
Mycroft seděl ve svém
křesle a sepisoval super tajný dokument zahrnující špionážní informace ze všech
Britských domácností. Vláda chtěla prodávat čaj s příchutěmi a on jim měl
vypočítat, které půjdou nejlépe na odbyt a také spotřebu podle svátků a ročního
období. Zahrnovalo to i společenské události, tání ledovců a délku Usámových
vousů, zkrátka úkol pro jeho naprosto geniální mozek, co dokáže propojovat
naprosto všechny informace, které si jen přečte. Jenže se moc nesoustředil,
stále měl před sebou obličeje svých milovaných, jak je ráno viděl poklidně
spát. Usmíval se a přemýšlel, jak by se z práce dneska vyvlíkl, aby mohl domů a
dohlédnout, zda Jimymu něco nechybí. Špatně přičetl průměrné množství sněhu v
únoru a zaklel, protože mohl celý výpočet provádět znova. A pak mu přišla
zpráva. Byla od Jima. Odpověděl, že se bude snažit přijít co nejdříve a aby
hezky odpočíval. Opět se ponořil do práce, a když mu myšlenky zabloudily do včerejšího
večera, zjistil, že exotické ovoce na jeho seznamu se mu proměnilo na erotické.
Zaklel, vzal všechny papíry, hodil je do trezoru a prostě odešel domů. Mycroft
cestou napsal Jimovi, že už jede, stavil se v obchodě s filmy a už se těšil
domů. Vyběhl do ložnice a nakoukl dovnitř.
Jim ležel v pololehu
polosedu na posteli a četl knihu... Když vešel Mycie do ložnice, knihu odložil
a zeširoka se usmál... Byl tak rád, že ho zase vidí, bylo to jako kdyby
včerejší noc byla před rokem, když nic nemohl dělat... Avšak i kdyby byla...
Byl za ni rád, jak za nic jiného.. "Ahoj Mycie... Jak bylo v práci??
Nedáme si něco k obědu? Upřímně umírám hlady.. Po včerejšku" škodolibě se
zasmál tak, že Mycroft přesně věděl, na co myslí...
"Ahoj," Mycroft
se usmíval a při zmínce o včerejšku lehce zrudl. "Práce jako každý den,
plánování, jak ovládnout celý svět, znáš to." Přešel k němu a objal ho na
uvítanou. "Potkal jsem Margareth a oběd je prý nachystaný, stačí
zazvonit," Mycroft ho políbil. "Jak se cítíš, necháme si donést jídlo
sem nebo půjdeme do jídelny? A vzal jsem nějaké filmy, na které bychom se při
tom mohli podívat." Vytáhl tašku a vyskládal před Jima několik hororů a
kreslených pohádek. "Tohle je prý skvělé," podal Jimovi DVD Basil,
velký myší detektiv.
Jim se usmál a objal jej
také.. "docela bych poobědval v jídelně... Tady trčím celý den... Už je mi
lépe... Bolest už je minimální, ale po tom včerejším 'odpočinku' bohužel můžu
skoro jen ležet... Doktor říká, že to na jednu stranu chápe, ale že jsem se
vyčerpal až moc.. Dal mi nějaké posilující vitamíny a mám odpočívat... Motorika
už vypadá lépe, ale kvůli slabosti se ještě jen tak na nohy prý nepostavím.. Ale
je to prý otázka pár dní... Max 3, ale ani to prý ne" jen co to Jim dořekl,
přitáhl si Myca blíže k sobě a dlouze a vášnivě ho políbil... Rukama při tom
mapoval jeho záda, která nedávno dostala celkem na frak... "a co tvoje
kůže na zádech?"
"Záda ještě nejsou
příliš v pořádku, ale už to nebolí," Mycrofta napadlo, že to bude nejspíš
těma růžovýma pilulkama, co denně zobe. Přešel ke zvonku a zatáhl. "Vybral
sis nějaký film?"
„Mmm,“ přemýšlel Jim..
"co tenhle?? " ukázal za první DVD v řadě
"Ten by mohl být
dobrý," usmál se Mycroft. Podal Jimovi župan, vzal ho do náruče a s DVD v
zubech přešel do jídelny. Usadil ho do pohodlného křesla a zapnul přehrávač. Na
obrazovce se zatemnilo, začala nervy drásající hudba a uplakaná holčička se
probudila s jekem Silent Hill! Mezitím přišla Margareth a položila tác na
opěrky rukou na křesle a servírovala kuřecí salát s extra porcí zeleniny.
Mycroft se podíval na misku, pak upřel smutný pohled na Margareth. "Váš
pupíček, pane," odpověděla služebná a odešla.
Jim se musel Mycroftově
reakci zasmát.. Sám se usadil, jak nejlépe mohl a s radostí a chutí se pustil
do hory salátu před ním a sledoval film... "Ty Mycrofte... Ne, že bych se
bál... Ale jak znám tebe.. Nechceš se přitulit??" Jimovi bylo vážně lépe..
Už se mu vrátil i jeho sarkasmus
Mycroft zavíral oči při
každé horší scéně, hořící kousky lidí a siréna mu salát ještě více
znepříjemnily. "Já se taky nebojím," přitáhl si své křeslo těsně k
Jimově a opíral se o něj ramenem. Dál hleděl jen do salátu a zobal.
"To vidím "
zasmál se Jim a opřel svou hlavu o Mycroftovo rameno... Jim už dojedl a
Margareth odnesla jeho nádobí a tak se Jim natáhl na křesle jak dlouhý, tak
široký...
Mycroft také dojedl a
vzal Jima okolo ramen. "Ale že to tady tomu Seanu Beanovi sluší!"
zazubil se a snažil se rozpomenout si jen na jeho scény a nevnímat momentální
masakr.
Jim spokojeně zamručel a
hladil Mycrofta po jeho rukou
Mycroft měl zavřené oči,
aby se na film nemusel dívat, ovšem i ty zvuky ho pořádně děsily. Snažil se
odreagovat tím, že sjel rukou z Jimových ramen níž, druhou mu položil na stehno
a postupně pokračoval vzhůru.
Jim se pořád divil, proč
Mycroft vybral film, na který se nakonec nedívá... Mycroftova ruka ho donutila
zavřít oči... Zasténal a trochu se v křesle svezl níže...
Tím, jak se Jim posunul,
se Mycroftova ruka dostala přímo do jeho rozkroku. Přisál se k jeho krku a za
zvuků smrtelného křiku plného bolesti linoucího se z televize, důkladně
ohmatával jeho partie.
Jim zakřičel slastí! Oh
bože... Pro něj jako sadistu tohle bylo něco úžasného... Oh Mycrofte...pomyslel
si... Začínal sténat a Margareth dosti jasně pochopila, že by mohla jít dělat
někam něco jiného...
Pyžamové kalhoty šly
stáhnout velmi snadno. Mycroft se teď k Jimovi ještě více naklonil a políbil
jeho pupík. Z televize stále doléhalo něco strašného, ovšem on vnímal jen
Jimovo vzdychání. Olízl jeho úd ze všech stran a obkroužil jeho špičku.
Strašidelné ječení sirén doprovázelo jeho mohutné sací manévry.
Jim křičel rozkoší a
zvukové efekty televize v kombinaci s Mycroftovou precizností ho přivedly k
vrcholu.. Zařval a tentokrát nehty zaryl do opěrek křesla... Prohnul se a celé
jeho tělo sebou škubalo
Mycroft polkl, ještě z
Jimova penisu slízl zbytky a upravil kůži na místo. "Konečně se mi po tom
salátu spravila chuť," usmíval se a pomlaskával. Za jeho hlavou právě
běžely titulky. Nadzvedl se a položil hlavu na Jimovu hruď.
Jim si sundal z jedné nohy
deku.. poodhalil ji a slyšel Mycroftovo rádoby tiché-AAAAhhhhhh- Pak ale udělal
cosi neobvyklého.. Ten úsměv nebyl pěkný.. byl až podlý.... Jim jel prstem po
svém lýtku a z ničeho nic přitlačil tak, že se dost ošklivě škrábl do krve....
Mycroft
sledoval jeho prst, jak pomalu obkresluje jednotlivé svaly pod hladkou kůží a
myslel, že snad zešílí. Jenže pak se Jimův nehet zaryl do kůže a zanechával za
sebou krvácející rýhu. Mycroft vypískl, popadl ho za zápěstí a ruku mu oddálil.
Raději chytl i druhou, zoufale se podíval po krvavém šrámu a udělal, co mu
přišlo na mysl jako první. Sklonil se k ráně a pečlivě ji olízl. Musel
připustit, že krev chutnala skvěle. Mírně se odtáhl a vyčítavě k Jimovi zvedl
pohled. "Tohle už prosím nedělej."
Jimovy ruce
byly poměrně hrubě chyceny... nemělo cenu snažit se z Mycroftova držení zkoušet
vykroutit.. za normálních okolností ano... ale ne, když byl Jim teď tak
slabý... Mycroft jeho ruce držel pevně, až Jim zkřivil tvář bolestí... pak se
ale šíleně usmál a přes zuby přecedil: "Nebo co Mycrofte??"
Mycroftovi se
blýsklo v očích, pokřiveně se usmál a velmi pomalu se zvedal nahoru k Jimovi.
Kolenem se opřel o sedačku vedle jeho stehna a naklonil se k jeho uchu. Jim
cítil horký dech jeho otevřených úst. "Nebo ti už nikdy nenaplácám na ty
tvoje sladké půlky," šeptal ta slova při výdechu. "A vím moc dobře,
jak se ti to vždycky líbí," skousl mu lalůček.
Jim si nuceně
odkašlal.. tohle nečekal... Mycroft měl pravdu... zrovna tak, jako se mu líbily
jeho nohy... tak asi tak se Jimovi líbilo, když dostal výprask... Jim se
potichu uchechtl a následně olízl Mycroftovu tvář.. jako by toho nebylo ale
málo... rozhodl se Jim Mycroftovi ztížit večer... a skousl mu kus jeho tváře,
až Mycroft vykřikl
"a jak
mě potrestáš za tohle?? hm..." Jim se teď vážně choval jako psychopat..
byla to ta jeho slabá chvilka, kdy byl takřka nesnesitelný... " půjdeš
spát sám a mě tu necháš na křesle + nařídíš služebnictvu aby mé požadavky
neplnili a odsoudíš mě tím tak k noci v křesle, protože víš, že sám se
nahoru nedostanu??"
"Kdepak
chlapečku," procedil skrze zuby. Takto ho oslovoval, jen když se cítil
ublíženě. Držel se za zraněnou tvář a zamrkal, aby rozehnal slzy bolesti.
Popadl Jima a přehodil si ho přes rameno. Pohyboval se rychle, přeci jen se
bál, že delší doba s hlavou dolů by pro jeho zranění mohla být nebezpečná.
Odnesl ho do ložnice a položil na postel. Seděl na jeho břichu, když si v mžiku
rozvázal kravatu. Popadl Jimovy ruce a přivázal je k pelesti. Pak slezl,
zalovil ve skříni a kus látky, který tam našel, přehodil přes postel a napevno
jím připoutal Jimův pas k lůžku.
"Mycrofte!"
zaječel, když si ho přehazoval přes záda.. Jim kopal a plácal rukama.. chtěl se
dostat dolů.. ach bože.. jak se mu udělalo šoufl a zamotala se mu hlava mezitím,
co ho nesl... už byl nahoře v ložnici.. hodil ho na posel a než se stihl vzpamatovat,
měl na sobě Mycrofta, jenž mu přivazoval ruce k pelesti postele... To se mu
líbilo.. dokonce se i usmál.. ne ale, když Mycroft slezl... něco bylo špatně..
poznal to už dole, když s ním mluvil... Poté, co ho připoutal, se Jim cítil
poměrně nefér a hlavně nepohodlně.. měl rád, když si s Mycem hráli a svazovali
se navzájem.. tohle se mu ale nelíbilo.. nemohl se hýbat.. a horší bylo to, že
nevěděl, co bude dál
Mycroft zatím
zašel do vedlejší koupelny a podíval se na tvář. Měl tam viditelné otisky zubů.
Naštěstí kůže zůstala neporušená. Opláchl si obličej a doufal, že to co
nejdříve zmizí. Co to do Jima vjelo? Nesnášel ty chvíle, kdy mu jasně
přeskočilo a nevěděl, co od něj může čekat. Tolik se bál, že to jednou neprojde
jenom tak a místo tváře mu prokousne krk. Vrátil se do ložnice a snažil se
ignorovat Jimův mírně vyděšený výraz. Sedl si k jeho nohám, zamračil se na
zarudlý šrám a vzal druhou neporušenou nohu, pevně ji stiskl a přiložil si ji
ke tváři.
Mycroftovo
chování se Jimovi ani trochu nelíbilo.. tohle už nebyla sranda.... nelíbilo se
mu, jak se na něj díval a už vůbec ne to, jak ho ignoroval... Když Mycroft
chtěl mít doma psychopata, měl ho mít... koho jiného by totiž kdokoliv takhle
přivázal k posteli?? jedině někoho takového.. Když Mycroft Jimovu nohu přitiskl
ke své tváři, Jim se snažil vycuknout.. lehce s nohou kopl.. tak aby Mycroftovi
neublížil, ale zároveň tak, aby mu dal jasně najevo, co si o tom myslí "
Mycrofte..." dýchal přerývaně... se znatelným strachem... " co.. co
to děláš?? o co se tady jako snažíš??"
Mycroftovi
Jimovo volání drásalo srdce a přesto navenek nedal nic znát. Pevněji chytl
Jimův kotník, který se mu málem vysmekl a už se snažil vnímat jen linie jeho
bosé nohy. Druhou opatrně sešlápl, aby ho Jim nerušil a dal se do líbání té
sladké nožky.
Jim se
zmítal, jak nejvíc mu bylo dovoleno… takže skoro nijak… Pořád
se nedokázal vymanit ani z jeho sevření, a to, co Mycroft začal dělat, se mu
přestávalo líbit.. úplně ho ignoroval! " Mycrofte... já.. já tě varuju...
přestaň!"
Jimovo volání
k Mycroftovi doléhalo jen vzdáleně. Už byl plně pohlcen vzrušením a toužil jen
po těch sladkých nožkách. Rychle si rozepnul poklopec, stáhnul látku jen o
tolik, kolik bylo potřeba a už se třel tvrdým údem o bok lýtka.
Tak to už se
Jimovi nelíbilo ani trochu... k Mycroftovu neštěstí jeho momentální
"nepřítomnosti" drahá kravata z kvalitní a tudíž i kluzké látky,
povolila.. Jim si rychle uvolnil zápěstí a dal se do uzlu na šíleně staženém
kusu látky přes jeho pas... Jim začal rychle přemýšlet.. útěk byl nemožný.. ale
mohl se schovat.. v jednom okamžiku lehce, opravdu lehce.. nakopl Mycrofta,
čímž povolil jeho stisk a spadl z postele.. tady uviděl příležitost a rychle se
nasoukal pod postel a umístil se co nejvíc tak, aby na něj Mycroft nemohl dobře
dosáhnout
Mycroft
zakňučel, když dostal ránu přímo tam, čímž vzrušení okamžitě ustoupilo a mozek
se přihlásil o slovo. Zahlédl, jak Jim zajel pod postel. Zapnul si kalhoty,
sklouzl na zem a nahlédl. "Jime?" hlas nenaznačoval žádnou emoci.
Žádné
odpovědi se mu ale nedostalo.. Jim jen pořádně nahlas a zrychleně dýchal
naplácnutý pod postelí a doufal, že se ho Mycroft nebude snažit dostat nějak
ven.. či snad hůř, nepůjde li za ním... Jim by vyděšený.. a to se normálně
nestávalo... sám ani nevěděl proč....
V Mycroftovi
to vřelo. Rozhodně se mu nelíbilo, že Jim leží na zemi, ač na koberci.
Představil si, jak by ho asi poškrábal, kdyby se ho snažil dostat ven. Doufal,
že Jim pochopil, co mu touhle celou pitomou akcí chtěl říct. Očividně se ho
bál, takže asi ano. Jenže co teď? "Jdu si zaběhat. Dnes přespím ve vedlejší
ložnici, tak se vrať do postele, doktor tě přijde zkontrolovat. A večeři ti
přinese sluha." S tím vstal a vydal se ke dveřím.
Jim pod
postelí čekal ... Mycroft něco říkal.. má se vrátit... nebude dnes večer s
ním.. ani večer.. možná to bylo dobře... Jim ještě dobrých 5-10 minut ležel
schovaný a pak konečně vylezl a velice pomalu a obtížně se dostal na postel,
kde zalehl a usnul vyčerpáním... Jak mu Mycroft slíbil, přišel ho zkontrolovat
doktor..
Mycroft
běžel, jako snad ještě nikdy. Pak si dal sprchu a sešel do kuchyně. Snědl celou
bábovku, balík cereálií a deset muffinů. S tím si šel lehnout a s bolestí
břicha, ovšem s větší o něco výš, usnul až nad ránem.
Jimův stav
byl lepší, ale doktor sám viděl, že něco není v pořádku.. Jim ho div nevyhodil
z pokoje a pak se rozplakal... Večeře mu sice donesena byla... Jim se jí ale
ani nedotkl... neměl hlad.. ač měl jíst, aby nabral sílu, tak si nevzal ani sousto....
ani nevěděl, kdy usnul...
Ráno Jima
probudila Margareth, že je dole připravena snídaně, takže mu jde pomoci s oblékáním
a sluha ho pak následně odveze dolů… Jim trucoval… Štěkl, že snídani nechce a
přetočil se na druhý bok, aby se na ni nemusel koukat… Po asi patnácti minutách
se Margareth objevila znovu a snídani mu přinesla… A tak se vedle nedotknuté
večeře válela i snídaně… „Pane, musíte něco sníst… I sám doktor Vám to nařídil…“
měla o něj celkem obavy… Jim ale trucoval dál… Když ho Margareth přišla
zkontrolovat zhruba o půlhodiny později, už po ní hodil polštář… Chtěl být sám…
Potřeboval klid… Pořád musel myslet na to, co se včera stalo… ublížil Mycovi…
ale on ublížil i mně…pomyslel si… Vzpomněl si na to, jak se strachy klepal pod postelí,
když se ho Mycroft Holmes snažil… Oh probůh, kdoví, co dělal, ale to bylo fuk…
Jim se nebál… ne bezdůvodně… a už vůbec ne Mycrofta… nikdy se ho nebál… I když
mu párkrát dal přes zadek, věděl, že by mu Myc neublížil… Včera ho ale
vyprovokoval k tomu, aby ho přivázal brutálně pevně k posteli… Jim se
mu nedivil… Pokud byl Mycroft tohle nucen udělat, musel se o to Jim také
zasloužit, protože Mycroft ví, že tohle nesnáší… Zná ho, jako své deštníky a
ví, kde jsou Jimovy hranice, co se mu líbí a co už ne…
Těžko říct,
proč se tak Jim zachoval.. Proč měl z Mycrofta strach... Kde byl asi teď? Jim
zapřemýšlel a usoudil, že teď snídá dole v jídelně... V noci mu chybělo jeho
objetí... Ale nedokázal si připustit, že by po tom co udělal, mohli být někdy v
jedné posteli... Čekal, co přijde... Věděl, že Mycroft určitě přijde, protože
mu Margareth bude žalovat, že Jim nejí... Nebo za ním jen pošle doktora... Jim
zavřel oči, ve kterých měl slzy a pokusil se to vše vyhnat z hlavy a usnout... Jim
věděl, že Mycroft ví vše o jeho minulosti... Byl vrah... Hodně mu každý
připomínal, že je psychopat... Od doby, co se stale vrahem i Sherlock Holmes a
James se vrátil, se na vše ale díval jinak... Bylo až pozoruhodné, jak se ti dva
dali dohromady... Původně, když Jamese táhli před soud a Mycroft se snažil
chránit svého bratra... Tehdy k sobě cosi cítili... Ale James byl v tu dobu
jiný... A po Sherlockově -smrti-, kdy Mycroft nikoho neměl, zjistil, že James
není jen tím, jak ho vidí ostatní... Našel v něm útěchu a i neuvěřitelný klid a
lásku... Udělal z něj prakticky jiného člověka.. Změnil jeho myšlení... Změnil
ho k lepšímu... Ale byl tu jeden problém, který bohužel byl až nebezpečný... Že
byl James masochista, nebylo až tak divné ... Co Mycroftovi dělalo problém a
obavy, bylo Jimovo občasné chování.. Někdy se choval tak jako dříve,
nekontroloval se a zdál se být i nebezpečný... Tyhle stavy přicházely, když byl
někdo v nebezpečí anebo hůře, zničehonic... Mycroft se ho v těch chvílích
bál... Kdyby se James viděl, pochopil by to zrovna tak ...
Mycroft se
probudil z velmi neklidného spánku. Bolel ho žaludek, jak se včera nacpal.
Stejně tak cítil horkost ve tváři. Měl chuť zůstat v posteli a všechno zaspat a
třeba se pak probudí, a zjistí, že to byl jen zlý sen. Přesunul se do sprchy, a
když pak vylézal ven, cítil se o trochu líp. Ani se na sebe raděj nepodíval a
zašel do ložnice, kde vylovil telefon. Vytočil číslo do kanceláře a omluvil se.
"Jen nějaká ranní nevolnost," odvětil na dotaz. Na druhé straně si
sekretář pomyslel: to tě ten tvůj
přítelíček zbouchnul? a tiše se uchechtnul. "Kéž by," odvětil
Mycroft a ukončil hovor. Na druhé straně muž zůstal zkoprněle stát, úsměv mu
ihned zmizel z tváře a ještě hodinu a půl tam šokovaně stál neschopen pohybu.
Mycroft namísto toho stačil zajít za lékařem, přeptal se, jak je na tom Jim a
zda už ho dnes zkontroloval. Vyptal si prášek na špatné zažívání. "A na tu
tvář dostanete obklad." "Co mám s tváří?" Mycroft se podíval na svůj
odraz v zrcadle. Okolo viditelného otisku Jimových zubů hrál modrák všemi
barvami a celá tvář byla mírně napuchlá a horká na dotek. "To bude
dobré," odbyl ho Mycroft. "Ovšem můžete ho jít zkontrolovat? Slyšel
jsem, že nechce jíst. A pokud bude vzhůru, tak mi dejte okamžitě vědět." S
tím Mycroft odešel, jelikož zažívací prášky začaly působit.
Jim se
nacházel stále v posteli... Zvedl se z ní jen dvakrát a to když se šel napít a
na záchod... Jídlo leželo ve stavu, v jakém bylo opuštěno, a na dveře zaklepal
lékař. Když se odpovědi nedočkal, prostě vešel dovnitř... Jim ležel nehybně na
posteli, ale podle jeho dýchání bylo poznat, že vzhůru je... "Pane
Moriarty, myslím, že jsem dost jasně řekl, že musíte jíst... " řekl
poměrně pohrdavě. Pak Jima zkontroloval a prohlédl... Na boku měl obří modřiny
od toho, jak spadl z postele a pak rýpanec na noze... Doktor udělal, co šlo a
odešel... Pak zašel za Mycroftem sdělit mu jeho stav
Mycroft na
nic nečekal. Hned, jak se dozvěděl, jak na tom Jim je, vydal se za ním. Cestou
na sebe stačil našplíchat Axe, uhladil si vlasy a upravil kravatu. Ve slušivé vestičce
na bílé košili ohrnuté do půli předloktí, vešel do Jimova pokoje. Mycroft za
sebou tiše zaklapl dveře a zůstal stát na místě. Odkašlal si a přešlápl.
"Jime? Neboj, nechci ti nic udělat, ani se k tobě nepřiblížím, jestli
nechceš." Odmlčel se, aby našel správná slova. "Ten včerejšek mě
hrozně mrzí a omlouvám se ti za to. Víš, já to udělal, protože jsem chtěl, abys
věděl, jaké to je cítit strach. Asi jsem to přehnal, ale s tebou je to tak
pořád. Nikdy nevím, co uděláš a...bojím se tě, víš?" Mycroft cítil, jak se
mu roztřásla brada a několikrát se zhluboka nadechl. "Ale taky tě miluju,
tak sakra jez, ať jsi brzo zase v pořádku!" Sám se podivil, když poslední
slova téměř zaječel. Když byl s Jimem, nedokázal ovládat emoce, o kterých jindy
ani netušil, že by mohl mít.
Jimovi se
chtělo plakat... Jestli Mycroft chtěl, aby se bál, tak se mu to dokonale
povedlo... Ještě teď se trochu třásl strachem... Ale bál se Mycroftovi říct,
aby šel k němu... Ani se na něj nepodíval... "Já...." hlas se mu
zlomil... "já... Já nevím... Co se.. Včera stalo.. Nevím proč... Se tak
chovám... Já... Nechci, aby jsi se mě bál... Já ti nechci ublížit... Asi mají
pravdu... Všichni... Jsem ....psychopat..." při posledních slovech se Jim
rozplakal...
Mycroft sám
popotahoval a když se Jim rozplakal, už ani on nevydržel a naplno se rozbrečel.
Nevěděl, co by mu řekl, vlastně nebylo co. Měl svého psychopata a ten to prostě
neovládal. Miloval ho. Nade všechno. Mohl buď odejít, nebo zůstat a čekat, až
ho jednou zabije. Povzdechl si a přešel ke křeslu dostatečně vzdálenému
postele, kde se usadil. "Miluju tě Jime," vysoukal skrze slzy a
snažil se uklidnit. Jo, zůstane s ním, až ho to zabije, rozesmál se. Nebo se
dřív zblázní on sám? Neovladatelně a hystericky se rozřechtal a do toho mu
přeskakovalo vzlykání.
Jim
poslouchal Mycroftův smích a nevěřil vlastním uším... Mycroft se smál?? Teď a
tady... Přestal plakat... Mycroft Holmes se tlemil, jako retardovaný lachtan...
"Je tu něco k smíchu Mycrofte ??" zeptal se Jim a otočil se, aby na
něj viděl... Když uviděl jeho tvář, rozplakal se ještě víc a ač myslel, že už
se snad ani víc nenávidět nemůže... Mýlil se... Vypadl z postele a rozběhl se
ke křeslu... nohy ho neudržely a v půli cesty se nacápl jako žába na chladnou
podlahu
Mycrofta
přešel smích a bleskově vyskočil z křesla. Klekl si vedle Jima, opatrně mu
nadzvedl ramena a položil si jeho hlavu na stehna. "Jsi v pořádku?"
jemně ho hladil po rameni.
Jim se
rozplakal ještě víc.. Po nových práškách, co dostal, se mu na těle tvořily
nepěkné modřiny při sebemenším bouchnutí a věděl, že tohle bude flek, jak... No
prostě obrovský.. Nemluvě o tom na boku, o kterém Mycroft ještě ani neví...
Chytl se za hlavu, která předtím narazila nepěkně do podlahy... Ach, jak ta teď
bolela... Cítil u sebe Mycrofta ... Jeho vůni a teplo jeho dlaní... Bylo to
příjemné... Jeho hlava spočívala v jeho klíně a vše najednou zčernalo... S
úsměvem na tváři, slzami v očích omdlel...
Mycroft
pocítil, jak Jimovo tělo zbezvládnělo. "Jime?" jemně ho poplácal po
tváři. Žádná reakce. "Jime!" Položil mu hlavu na koberec a překulil
ho na záda. "Doktorééé!" Ječel na celý barák a při tom Jimovi třásl
paží. "No tak, prober se!" Doktor vrazil do pokoje, rychle zkontroloval
Jimovu zornici, všiml si, že dýchá. "Omdlel, potřebuje čerstvý vzduch a
přívod krve, zvedněte mu nohy." Mycroft už byl u okna a otevřel ho
dokořán, pak uchopil Jimovy kotníky, jak sladké byly, a zvedl je do vzduchu.
Nohy byly těžké, jak byly bezvládné. Na jednom kotníku spatřil modráka, druhá
se škrábancem byla promodralá až po koleno, to mu zjevně udělal včera, zastyděl
se. Doktor Jima plácal po tvářích a nepřestával na něj mluvit. Konečně se mu
začala vracet barva a tiše nespokojeně zamručel.
Jim si líně
dal ruku na hlavu a snažil se přetočit na bok... Někdo mu ale držel nohy... Zpanikařil
při vzpomínce na včerejší.noc... Chtěl se dostat od Mycrofta co nejdále, ale
spatřil doktora, jak na něj mluví... Jim se poněkud zklidnil a ležel klidně...
"co.. Co se stalo??" zeptal se doktora....
"Jen
jste na chvíli ztratil vědomí. Jste zesláblý, co Vás to napadlo vylézat z
postele? Musíte odpočívat a hlavně jíst!" Mycroft zatím položil jeho nohy
a když to lékař dovolil, zvedl Jima a pohodlně ho posadil do křesla.
Jim sladce
vydechl, když ho Mycroft položil a se zavřenýma očima odpočíval... Doktor měl
pravdu... Měl by něco sníst... Byl slabý ... Doktor mu ještě píchl něco na
posilnění a odešel... Jim otevřel oči a díval se na Mycrofta...
Mycroft se na
něj usmál a sedl si naproti. "Zvládneš jíst?" už bral misku s
čokoládovýma vločkama a mířil mu plnou lžičkou k puse. "A za
Sherlocka," usmíval se a snažil se nevnímat vlastní bolest žaludku a
nechuť k jídlu.
Jim se na
pofiderně vypadající hromádku jídla podíval... Snad ho to nezabije... Otevřel
ústa a nechal se od Myca krmit... Když snědl misku vloček, co nakonec nebyly
tak strašné jak předpokládal, vypil sklenici džusu... "miluji tě Mycu ...
" Pronesl a s úsměvem Mycrofta políbil...
Mycroft se
zmohl na šťastný úsměv, ačkoli chuť vloček mu neudělala zrovna nejlépe.
"Co se podívat na další film?" Mycroft se těšil, jak si schrupne.
"A co
práce??" zeptal se Jim... Všiml si, jak je Mycroft ustrojen ...
"Práce
počká," usmíval se na něj Mycroft. "Přece tě tu nenechám samotného,
ještě by ses u toho filmu bál a co potom?"
"Bál? Já
nejsem ten, co u toho chrápáním ruší zbytek pozorovatelů" zasmál se Jim..
Ale něco normálního... Nechci, aby to dopadlo jako včera....
Mycroft
zapnul televizi a na obrazovce se zjevil nápis Hobbit. "Hraje tam drak s
nehorázně sexy hlasem," usmíval se Mycroft a sedl si vedle Jima. "A
ten hobit by taky stál za to, i když je tak maličký." Přitulil se k němu a
usnul.
Jim se
zavrtěl v křesle a polibkem probudil Mycrofta... Film již skončil a Jimovi asi
upadne ruka, pokud se z ní Mycroft neodvalí
Mycroft na
něj zamžoural s přihlouplým úsměvem, pak se posunul a tím odhalil obrovský flek
na Jimově košili, kam mu celou dobu zvesela slintal. "Oh, to už je
konec?" dolehla mu k uším závěrečná píseň. "A už je oběd?"
"Mycrofte?!?!?"
oh.. bože..." Jim tohle asi nerozdýchá.. je hodně, co ustojí, ale své
oblečení, ač pyžamo, má rád... čisté "ano, už je konec..." nevím,
zeptáme se Marge.."
Mycroft si všiml oslintaného Jima a jen se stydlivě zaculil.
Pak několikrát zatáhl za zvonek, což byl signál pro jídlo. Vytáhl ze skříně čisté
pyžamo a podal ho Jimovi. „Promiň lásko, ovšem to jen dokazuje, jak moc jsi
sladký."
"Chceš tím naznačit.. že kdyby jsi byl žena.. dalo by se
o tobě říct, že jsi.. tak vlhký??" Jim se musel smát.. převzal pyžamo od
Myca a pomalu a opatrně si svlékl to ... um... poslintané, aniž by se zašpinil
ještě více... pomalu a provokativně si sundal kalhoty a otřel si jimi vlhkou
kůži na hrudníku.. pozoroval, jak Myc reaguje a musel se v duchu smát...
Mycroft přemýšlel, zda by si víc dal oběd, nebo Jima. Žaludek
už ho nebolel, od chvíle, co mu položil hlavu na rameno, se cítil báječně.
"To možná taky," usmíval se Mycroft, "ovšem především bych tě
chtěl celého ožužlat."
Jim jen seděl a nic neříkal.. zamrzl mu úsměv na tváři a
čekal, co se bude dít dál
Mycroft se k němu naklonil a políbil ho. Pak si začal hrát s
jeho rty, jemně je začal okusovat. Chytil jeho dolní ret mezi své a jemně ho
začal žužlat.
"ach bože.. Mycu tohle není dobrý nápad..." Jim se
snažil na Mycrofta mluvit, mezitím co si užíval slast, jenž se rozlévala jeho celým
tělem
"Máme ještě pár minut, než všechno nachystá a přiveze,
kolečka vozíku uslyšíme i z dálky," pokračoval Mycroft.
"um.. to jsem na mysli zrovna neměl ale... aaah..."
Jimovy výmluvy byly přerušeny tím, jak si začal Mycroft hrát s jeho
bradavkou...
Mycroft si to náramně užíval. A cítil, že Jim taky. Ovšem v
tu chvíli se rozezněla kolečka a následné zaklepání. Myc odtáhl hlavu a tvářil
se, jakoby nic, dal si nohy přes sebe a dlaněmi si zakryl partie a s úsměvem se
podíval ke dveřím.
Jim se rychle začal oblékat...Věděl, že Margareth ho už sice
nahého viděla, ale nevěděl to Myc.. nechtěl mu přidělávat starosti a i vůči
ženě v pokoji to bylo důstojnější..
Margareth se zaklepáním vjela do pokoje a zalitovala, že
nepočkala na vyzvání. Zrůžověly jí tváře, "nenechte se rušit a dobrou
chuť," vyšla s chichotáním z místnosti. Mycroft se otočil na Jima a
zjistil, že spodní díl už na sobě má, ovšem měl ho i před okamžikem? Znovu se
mu vrhl na rty, pak mu ale přeci jen zavoněl oběd. Usmál se a už dostrkal vozík
před Jima. Jako příloha byl pudink a ovoce a Mycrofta něco napadlo.
"Jime?" zaculil se na něj a jiskřilo mu v očích.
"um... Ano??? Mycie??" potutelně se usmíval a tušil,
že ví, na co Myc myslí...
"Nechtěl by sis lehnout a sundat pyžamo? Jistě je to
nepohodlné." Mycroft se dál usmíval. "Ta miska je tak ošklivá,
myslím, že tady," přejel mu po pupíčku, "by ten puding vypadal
líp."
Jim zamrkal překvapením pak se ale usmál a pomalu si lehl..
shodil ze sebe kalhoty z pyžama, zavrtěl se nedočkavostí....
(Zbytek stran z dnešního zápisu nasáklo pudinkem, obsah je proto nečitelný.)
Žádné komentáře:
Okomentovat