Mycroftovi
se třásly ruce nervozitou, když si utahoval tkanice korzetu. Tohle je tak
šílené, proč se vůbec k něčemu takovému nechal přemluvit? V mysli mu
vytanul Jimův obličej, jeho smutný výraz a prosebné oči. No dobře, o důvodu
nebylo pochyb, jenže co bude teď dělat? Zavázal korzet a podíval se na sebe do
zrcadla. Černá kůže mu obepínala tělo, tiskla se na jeho bělostnou pokožku a
nepříjemně ji zapařovala. Natočil se zboku a musel se pousmát, jeho břicho už
dlouho nebylo tak krásně ploché. Zrudly mu uši, když mu pohled sklouzl níž na
odhalené půlky ve vykrojeném spodním dílu střihem připomínajícím tanga. Nohy mu
obepínala síť černých punčoch. Byl pyšný na své nohy. A nejen kvůli svému
footfetishi. Byly pevné a oblé, vypadaly jako dívčí, máma mu několikrát
v legraci řekla, že mu je závidí. Posadil se na okraj vany a hned zase
vyskočil, jak ho chladná keramika zastuděla. Položil na ni ručník a tentokrát
zůstal sedět. Vklouzl do kožených bot na podpatcích, skutečně jsou pánské? a
zatáhl za zip sahající až ke koleni. Vstal a sebral z komody jezdecký
bičík. Nešťastně s ním cvičně švihl. Pohled mu sklouzl k oknu. Mohl
by utéct… Ne, slíbil to Jimovi a ten na něj čeká ve vedlejší místnosti. Podíval
se na sebe do zrcadla. Vypadal docela hrozivě, kdyby nepočítal oči, ve kterých se
odrážela nejistota a strach. Ne, to zvládne! Švihl se do ruky a zamračil. Je
zlý! Zvuk bičíku protínajícího vzduch se rozezněl koupelnou. Ztělesněné zlo!
Nakrčil nos a vydal vrčivý zvuk. V očích se mu zalesklo. Ano, takhle je to
správné! Zhluboka se nadechl a vzal za kliku.
Mycroft pootevřel dveře a nakoukl do
ložnice. Jim seděl na posteli, ke dveřím byl otočený bokem, a choulil se do
klubíčka. Nahé tělo mu halily jen v kotnících svázané nohy a obojek na
krku. Ruce měl sepnuté pouty k mříži postele. Mycroftem projela vlna
emocí, okamžitě mu chtěl přispěchat na pomoc a zabít toho, kdo mu něco takového
způsobil. Zarazil se, když si uvědomil, že to je součást jejich „her“. Jim
zvedl hlavu a podíval se směrem ke koupelnovým dveřím. Jeho oči se rozšířily okouzlením.
Mycroft tam stál, hrdě se tyčil na vysokých podpatcích, s hlavou pyšně
vztyčenou, bičíkem si poklepával o dlaň. Pohrdavě si ho změřil pohledem a
nakrčil ústa.
„To
si chceš odřít kůži na nohou?“ zavrčel a přešel k posteli. Krátce se
napřáhl a švihl Jima po zadnici. „Jestli najdu jediný škrábanec,“ pronesl
výhružně a dal se do rozvazování kotníků, „tak si to pořádně schytáš.“ Jim
spěšně zacukal nohama, aby si vytvořil povrchové odřeniny. Mycroftem tentokrát
skutečně zacloumal vztek a majznul Jima po zadnici holou rukou, jak si ani
nestačil znovu vzít bičík. Pořádně to pláclo a jen ucítil, jak ho pálí dlaň.
Jim zachroptěl a po tváři se mu rozlil úsměv. Mycroft mu strhl provazy a vzal
jednu jeho nohu do dlaní a přejel po porušené kůži, nevybíravě mu s končetinou
trhal a otáčel, jak si ji prohlížel ze všech stran. Jim se cítil, jak dobytek
na trhu, až se mu z toho vzrušením zrychlil dech.
„Takhle
si schválně odřít kůži,“ Mycroftův hlas byl klidný a hrozivý, to se mu planoucí
hněv podařilo přetvořit na led. Natáhl se pro bičík. „Jsi moc zlobivý kluk.“
„Prosím,
potrestej mě, můj pane.“ Jim skláněl hlavu.
„Klekni
si,“ poručil mu Mycroft. Jim se překulil a dostal na kolena. Prsty se chytil
mříží, jak nejlépe mu to pouta dovolovala. Mycroft ho švihl přes půlky. Znovu
se napřáhl k další ráně. Po každém úderu zatínal zuby a zvažoval, zda to
tentokrát nepřehnal. Jim sebou pokaždé jen trhl a zafuněl, viděl, jak se jeho
svaly na pažích zatínají, jak se pevně drží pelesti. Znovu ho švihl, na jeho zadnici
se rýsovala řádka rudých šrámů.
„Víc,
prosím tě, můj pane, přitlač a ztrestej mě za to, že mluvím bez dovolení.“
Jimovy uši při tom prohlášení zahořely. Mycroft stiskl zuby a bičík zasvištěl
z pořádného nápřahu. Zanechal po sobě šrám, Jimovi z hrdla vyklouzlo zapištění.
Mycroft se napřáhl k dalšímu úderu, spolu s ranami na Jima dopadaly
také Mycroftovy slzy. Zaťal zuby a pokusil se vzpomenout si na chvíle, kdy Jim
skutečně něco provedl. Myšlenky mu zaběhly až k dobám, kdy mu chtěl zabít
bratra. Zazmítal jím vztek a potlačil slzy. Dál bičoval psychopatického vraha,
Jim se čím dál víc kroutil a ječel. Mycroft zahodil bičík, když spatřil jeho
tělo zmítané vzlykáním.
Co má dělat? Ukončit to a odemknout
mu pouta? Jenže, heslo, které měli smluvené jako pojistku, Jim nevyslovil.
Vlastně, za celou dobu ani jednou nezaprosil, aby přestal. Je možné, že se mu
tohle opravdu líbí? Zamračil se, když mu pohled padl na začervenalou zadnici
plnou šrámů. Dokončí, kvůli čemu tohle bláznovství vůbec začal. Sjel mu rukou
k slabinám, kde… Mycroft vytřeštil oči. To nebyl pláč, co Jimovým tělem
otřáslo, jemu se to fakt líbí! Mycroft se rozesmál. Psychouš je to,
totální!
Mycroft
sebral bičík a začal jím přejíždět po Jimových stehnech. „Budeš už hodný kluk?“
Jim pozvedl hlavu, otočil ji dozadu a upřel na něj plachý pohled očí zalitých
slzami. Horlivě přikývl a slabě se usmál.
„Dobře,
v tom případě tohle už nebudeme potřebovat,“ zahodil bičík a přesunul se k Jimově
tváři. Dlaní pevně uchopil obojek a přitáhl si ho blíž k sobě. Políbil ony
sladké, důvěrně známé, třesoucí se rty. Usmál se na něj, když mu z obojku odepnul
klíč a tím odemkl pouta. Jim se dal na všechny čtyři a se zakňučením podobným štěněčímu
zabořil mu hlavu do hrudi a pevně ho objal roztřesenýma rukama s ošklivě sedřenou
kůží na zápěstích.
„Už
je to dobré,“ Mycroft ho hladil po vlasech a tiskl k sobě. „Už ti nikdo
neublíží,“ sedl si na paty a Jim se mu na stehnech stočil do klubíčka.
„Bude
to chtít vydesinfikovat,“ natáhl se na noční stolek pro lékárničku. „Podej mi
ruku.“ Jim teď k němu vzhlížel tmavýma očima s naprostou oddaností a
důvěrou. Mycroft vzal jeho dlaň do své a začal mu jemně nanášet desinfekci na
ošklivou odřeninu. Jim občas zasykl, jak to pálilo. To stejné udělal i s druhým
zápěstím a pak ho políbil. „A teď se otoč,“ pomohl mu přehodit přes něj jednu
nohu a při tom se přetočit. Jim teď na něj vystrkoval červenou zadnici pokrytou
občasnými stružkami zaschlé krve. Opíral se o předloktí a zafuněl při každém
novém doteku desinfekce. Mycroft mu ošetřil všechny rány, pak vzal hojivou mast
a začal mu ji jemně vtírat do pokožky. Každý dotek bolel a zároveň přinášel chladivou
úlevu rozpáleným svalům. Jim se spokojeně vrtěl pod jeho dlaněmi. Mycroft
odložil chladivý krém, utřel si ruce a už bral jinou tubu. Nanesl si obsah na
prsty a opatrně je zabořil do Jimových útrob. Jeho překvapené vykviknutí jej
okamžitě připravilo k akci. Vytáhl prsty, shodil lehce rozepínatelná tanga
a přitiskl penis k jeho zadnici. Lehce proklouzl dovnitř a zajel hlouběji.
Zastavil se těsně před přímým dotekem pánve s hýžděmi, aby Jimovi
nezpůsobil větší bolest pohmožděných svalů. Uchopil ho za boky a začal
přirážet. Postupně zrychloval, stejně tak jeho dech. Proč se vůbec snaží
ovládat, když je Jim masochista? Tvrdě přirazil, až při tom plně narazil do
zadnice. Jim zapištěl. To už tu byla další přirážka a další ve stále rychlejším
tempu. Jim zatínal prsty do prostěradla, ječel pod bolestí proudící ze svalů do
celého těla a do slabin, odkud se šířilo ohromné vzrušení, kombinace, co mu
rozechvívala celé tělo a do toho Mycroftovy přirážky, co jím smýkaly po
posteli. Tlak se vystupňoval a ve chvíli, kdy se k němu Mycroft namáčkl,
prsty mu zaryl do boků a zařval, vyletěl z něj proud tekutiny a prudce se
rozprskl na prostěradle. Cítil, jak se mu Mycroftovo sperma rozlévá hluboko ve
střevech. Mycroft se odtáhl a bolest trochu ustoupila. Jim si lehl na břicho,
ramena natočil do strany a s už zcela spokojeným úsměvem pozoroval
Mycroftovo počínání. Ten se zrovna vyprošťoval z bot a rozvazoval si
korzet. Odhodil ho stranou spolu se silonkami a lehl si k Jimovi.
„Bylo
to úžasné, Mycu.“ Položil mu hlavu na hruď a pohrával si s jemnými chloupky.
„Vážně
se ti to líbilo?“ Mycroft ho objal, v hlase mu zněly pochyby.
„Ano,
vlastně když jsem to navrhoval, nikdy by mě ani nenapadlo, že budeš tak
neskutečně skvělý.“ Jim se zachichotal a zatahal ho za chloupky. „Ovšem tohle
by sis mohl oholit, lechtá mě to do nosu.“
„Už
zase zlobíš?“ Mycroft jemně zatáhl za obojek.
„Ne,
můj pane, rád se nechávám lechtat, s tím holením jsem jen žertoval!“
„Tak
je hodný,“ pohladil ho Mycroft po vlasech a pomalu usínal. Jim s úsměvem čekal,
až usne, aby mu mohl oholit hruď. A třeba z toho bude pokračování té
dnešní jízdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat