JimCroft - Zápisník psychopatické lásky - 22. 1.

Čtvrtá kapitola z povídky dvou autorek. Alex H. Moriarty jako Jim Moriarty a Iva WildDragon jako Mycroft Holmes.

Jim se probudil až ráno… První si všiml, že už zůstala jen bolest… Horečka ustoupila a jeho stav byl natolik stabilizovaný, že ho přesunuli na normální pokoj… Hned na to se snažil zorientovat, co vše se stalo a co byl jen výplod jeho pochroumané mysli… Mycroft tu nebyl… Vážně ho opustil?? Nebo je jen někde jinde??

Mycroftovi večer museli dát injekci na uklidnění, aby vůbec usnul. Probudil se, když už bylo slunce hodně vysoko a přes Londýnské mraky ho bylo sotva vidět. Sherlock spal na vedlejší posteli, bratr měl vždy ve zvyku vstávat až k poledni. Mycroft vstal, nasoukal se do saka a vyběhl na chodbu. Cestou si ještě upravoval kravatu. Zamířil k Jimově pokoji a podíval se prosklenou stěnou. Postel byla prázdná a čistě povlečená. Mycroftovi se sevřelo srdce, až se musel chytit zdi, aby neupadl. "Proboha to ne, to ne!" začala jím otřásat panika. Okolo prošel doktor. "Jestli hledáte pana Moriartyho, převezli jsme ho na pokoj číslo tři v prvním patře." "Žije?" "Ano pane, je už téměř v pořádku." Mycroftovi se na tváři zjevil obří úsměv, otočil se a rychlými kroky zamířil ke schodišti. To přímo seběhl a už byl ve správném patře. Prošel místností pro návštěvy zdobené květinami. Z jednoho stonku utrhl hezký červený květ a už mířil k pokoji. Snad jsem to včera dobře pochopil a nepošle mě pryč, prošlo mu hlavou, zhluboka se nadechl a vzal za kliku. "Jime? Ahoj, už je ti lépe?" Nesměle kráčel k posteli s kytičkou v natažené ruce.

Jim se probral ze svých myšlenek… Vyrušil ho něčí dotaz… Byl to Mycroft. Od ucha k uchu se usmíval a v ruce držel květinu… Jim se rozplakal… Tentokrát to ale byly slzy štěstí. Posadil se na posteli a květinu si vzal, přičichl k ní a odložil ji na stolek vedle. Pak Mycrofta vší silou objal… „dnes už bych prý mohl jít domů,“ zavzlykal. Promiň Mycrofte… Já… Já nevím, co to do mě včera vjelo… Prosím, odpusť mi to…“

Mycroft ho k sobě šťastně tiskl a celý se třásl, jak z něj najednou spadlo všechno to vypětí. "Nic se nestalo, Jime. Teď už bude všechno v pořádku." V tu chvíli se otevřely dveře a Sherlock nakoukl do pokoje. "Dobré ráno, tak už jste oba v pohodě?"

Jim se začal třást… Netušil, že tu Sherlock stále je… Neměl z toho dobrý pocit. „Ddobré ráno, ano, myslím, že ano..“ „Určitě ano,“ dodal Mycroft. Jim se usmál… Bude vše jako dřív?? Uvidí… Teď jen doufal, že si Mycroft nevšimne toho, jak se třese a toho, že začínal být dost vzrušený… Z toho, že měl svého Myca zpátky

Mycroft si ničeho nevšiml. Nebo spíš se snažil dělat, že si nevšiml. Odtáhl se od Jima a jen ho držel za ruku. "Co takhle snídani? V přízemí je kavárna. A na chodbě jsem viděl opuštěné kolečkové křeslo."

„To by bylo fajn“ Jim se usmál a pomalu se zvedal z postele... Potřeboval Mycroftovu pomoc.. Pořádně se ještě neudržel na nohou. Byl rád, že se vrátil… Vše se vrátí do starých kolejí… Doufal… A těšil se, až bude úplně v pořádku a bude s Mycem zase dělat blbosti a hlavně, jak mu bude moci dát najevo, jak moc ho miluje. Jen nevěděl, jak se má tvářit na Sherlocka… V jeho přítomnosti měl sevřený žaludek… Cítil vinu, ale zároveň i strach… Byl pořád ještě trochu v šoku… Ale s Mycroftem se cítil bezpečně

Mycroft vzal Jima do náruče, mírně zavrávoral, pak ale nabral rovnováhu a prošel s ním napříč pokojem. "Můžeš mi otevřít dveře?" otočil se na bratra. Sherlock ustoupil do chodby a Mycroft kolem něj prošel, cítil, jak se Jim neklidně zavrtěl. Usadil ho do křesla a rozjeli se chodbou. Sherlock je následoval. Za trapného ticha dojeli do kavárny. "Tak já Vás tu nechám," Sherlock se měl k odchodu. "Ne," zadržel ho bratr. "Musíme si něco ujasnit." Společně se usadili ke stolku. "Víš Jimy," vzal ho za ruku, "všiml jsem si, co s tebou udělal Sherlockův příchod." Spatřil Jimův zděšený pohled. "Ne, nic se neděje, moc dobře to chápu. Vlastně mám podobný problém." Jimovi teď spadla brada. Sherlockovi vypadl z ruky papírový tácek, se kterým si hrál. "Napadlo mě, že když by s tím souhlasil, mohl by se Sherlock za námi občas stavit na návštěvu." Usmál se na Jima a teď se otočil na bratra, který zkoprněle seděl a snažil se zjistit, zda slyšel správně. Pak jen vyskočil a vrazil do servírky, když vybíhal z kavárny. "Slečno, dám si muffiny a kávu a co ty?" Otočil se na ohromeného Jima.

Jim nevěděl, co má říct.. ani si nebyl jist, pro koho z nich, respektive Sherlocka nebo Jima, to byl větší šok... Kdyby Jim neseděl, asi by to s ním seklo... Mycroft právě navrhl... vážně to řekl?? Sherlockova reakce ho upřímně ani nepřekvapila.. " to.. myslíš vážně Myc??" zeptal se ohromeně.. " Ale.. co Sherlock?? Sám jsi viděl jak... zareagoval.." pak se otočil na servírku a objednal si čaj a ovocný salát... poté se svezl hluboko do křesla a nevěděl co na to říct....

Mycroft mu pročechral vlasy. "Myslel jsem, že z toho budeš mít radost. Mně by to nevadilo. A Sherlock si to třeba ještě rozmyslí. Ale jestli nechceš..." nechal větu vyznít do ztracena.

" ale ano mám.. teď.. nechci aby jsi si myslel, že tě nemám rád, nebo že Sherlocka to... a.. nebo..." nevěděl, jak to říct "to.. víš, že chci... ale.. chci především tebe...." To jak se Jimovi ve vlasech hrabal Mycroft, ho dokonale uklidňovalo... na chvíli zavřel oči a užíval si tu poklidnou chvíli.. v tom jim servírka přinesla jídlo

Mycroft se rozzářil, jako pes na Baskervilských blatech. Ani nevnímal krásně vonící kávu a ještě lákavější čokoládu smějící se na něj z kakaových bochánků. To co mu Jim řekl, bylo to nejkrásnější, přesně to, co jeho pochybnostmi tížené srdce potřebovalo. "Taky jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě," políbil ho na tvář a šťastně se usmíval. Pak už se pustil do snídaně a občas po něm hodil okem od muffinů.

Jim se také pustil do jídla.. po celém včerejším dni, co nic nejedl, měl docela hlad... pozoroval Myca, jak po něm hází okem a vždy se usmál... " kdy budeme moct jet domů Mycie?" zeptal se poměrně sklesle... věděl, že kvůli tomu včerejšímu kolapsu ho nechtěli pustit až tak rychle.. ale naznačili, že by mohl odejít už dnes... Třeba o tom Mycroft ví víc, pomyslel si...

Mycroft se zamyslel. "Počkej chvilku." Vytočil číslo, poodešel, aby Jima nerušil u snídaně a za pár minut se s úsměvem vrátil. "Až dojíš, můžeme vyrazit."

"Vážně?" Jim se rozzářil jako 60Wattová žárovka a usmál se na Mycrofta. " Ale lékař říkal... " Jim začal pochybovat, jestli je to dobrý nápad.. sám věděl, že ani chodit pořádně nemůže... Ale představa, že by se o něj měl Mycroft starat, se mu nějak zamlouvala...

"Neboj Jime, všechno už je zařízeno." Opět si sedl ke stolu a společně dojedli. Potom Jima vyvezl z nemocnice, kde už čekal lékař a nechal si podepsat revers. Mycroft Jima přenesl do limuzíny, kde seděl muž s neoholeným strništěm na tváři. "To je můj osobní lékař, doktor House," představil ho Mycroft. Nasedl do limuzíny a už mířili k domovu.

Jim byl rád za to, že už byl z toho špitálu venku... Mycroftovy doteky byly jako samet a když ho přenášel, dělal to vždy s takovou opatrností, že Jim myslel, že se rozpustí... Když ho pak posadil do limuzíny, poměrně se lekl... ne že by se mu ten muž nějak nezdál sympatický.. ač nezdál... tak jen nečekal, že tam bude... Chtěl pozdravit, ale nějak to nešlo... pohodlně se usadil a Mycroft mu lékaře představil... " Moriarty... James" pronesl a podal lékaři ruku...

Limuzína se řítila ulicemi a Mycroft se zamračil na doktora. "To jste se nemohl oholit? Říkal jsem Vám, že máte před Jimem vypadat slušně." "Buďte rád, že jsem vůbec v Londýně. Už mi zase z Ameriky poslali výhodnou nabídku, kterou jsem odmítl kvůli tomu Vašemu Jimovi." Doktor se podíval na Jima a měřil si ho pohledem. Kdyby se mu líbili kluci, byl by Jim s těma jeho obrovskýma hnědýma očima jasným favoritem. Limuzína konečně zastavila a Mycroft vzal Jima do náruče. Vrátný už na ně čekal s vozíkem. "Máte tu návštěvu," oznámila Margareth. "Ano? A koho?" "Váš bratr." Mycroft s Jimem si vyměnili překvapené pohledy.

Jimovi se pojem návštěva nepříliš líbil.. vzhledem k faktu, že byl konečně doma a chtěl být s Mycem sám... ač v tom mu překážel i lékař.. ač vypadl na sic arogantního, zato ale spořádaného a znalého lékaře... Poté, co Margareth Vyslovila "Váš bratr" s jistou nechutí ( no není se čemu divit.. být to na ní, ani ho nepustí dovnitř, ale její pán byl on...) a Jim si s Mycroftem vyměnili pohledy, Mycroft Jima pomalu a opatrně posadil do vozíku a spolu s lékařem zamířil dovnitř.. House už měl svůj pokoj.. aby, když se o Mycrofta staral, nemusel být na hotelu... věděl, že budou chtít chvilku soukromí, ale také neměl času nazbyt a pokud chtěl Mycroft, aby se mu postaral o Jima, tak někdy musel začít...

"Zvládneš se ubytovat sám?" políbil Jima na tvář. "Zajdu se podívat, co Sherlock chce a hned za Vámi přijdu." Kývl na sluhu, aby převzal vozík a na doktora, aby šel s nimi. Sám zamířil do návštěvního salonku, kde čekal Sherlock. Zrovna zkoumal rám obrazu, jako by hledal tajný poklad. Když byl Sherlock malý, často mu chystal takové hry. "Mycrofte," Sherlock odložil obraz a podíval se na bratra. "Přemýšlel jsem o tom a už mi to nepřijde, jako zase tak moc špatný nápad." Mycroft se usmál a přešel k bratrovi. "Skutečně?" Zlehka ho políbil na rty. Sherlock zamrkal, ale neucukl. "Pojďme za Jimem," vzal ho za ruku a táhl za sebou. Vešli do pokoje, kde lékař zrovna dokončil prohlídku. "Jak je na tom?" zajímal se Mycroft. "Všechno je v pořádku. Když se nebude příliš namáhat a bude hodně jíst, brzy nabere sílu." Doktor opustil místnost a trojice osaměla. Jim si všiml, že se bratři drží za ruce. "No tak běž," pobídl ho Mycroft a Sherlock skutečně došel k posteli a sedl si na její okraj. Sklonil se k Jimovi a blížil se k jeho rtům. Mezitím se z druhé strany posadil Mycroft a se slabým úsměvem je pozoroval.

Jimovi se zprvu zdálo celkem kruté, že ho nechal Mycroft samotného.. poté, co ale lékař dokončil prohlídku a přišel i s Sherlockem poměrně v něm cosi poskočilo... Mycroft a Sherlock se drželi za ruce.. a pak... když si Sherlock a Mycroft posedali po stranách jeho postele... Mycroft se usmíval a pozoroval Sherlocka.. ten se nad ním nakláněl a pomalu.. ho políbil! Jim myslel, že má nějakou halucinaci, nebo tak něco... zamotala se mu z toho hlava.. bylo to neskutečné! Sherlock ho líbal.. jemně a něžně.. jako by se bál, že mu ublíží... a to sám od sebe.. Jim ho chytl kolem krku a přidal se... Mycroft si povzdechl.. bylo to úžasné je vidět... Když se Jim odtáhl od Sherlocka kousek dál, bylo slyšet, že má zrychlený dech.. a nejen on... Byl to jak Sherlock, tak Mycroft, kdo začínal být pořádně vzrušený

Mycroft je pozoroval, dlaní sjel na Jimovo tělo a pomalu se dostal pod přikrývku. Klouzal po jeho hrudi až k bokům. Sherlock se odtáhl od Jima, to už si ho Mycroft přitáhl k sobě a kousek nad Jimovýma očima ho velmi prudce políbil, jeho ruka pod přikrývkou zatím kroužila okolo jeho penisu a záměrně se mu vyhýbala.

Jim se musel zasmát vlastní myšlence, že lékař si pojem klid představoval úplně jinak.. tomuhle se ale nedalo odolat... Mycroft jej dráždil... neúnosně.. naschvál "ignoroval" jeho touhu a to ho mučilo.... Jim se natáhl k Sherlockovi, který ho ale chytil za ramena a položil na záda na postel " Jime Jime.. copak jsi neslyšel svého lékaře?? máš odpočívat.. tak se nenamáhej a užij si péči, jenž je ti věnována...“ Jim myslel, že se vsákne do postele a už ho nikdo nikdy nenajde.. byla to rozkoš, když ho Sherlock začal líbat na hrudníku a Mycroft se staral o jeho intimní partie

Mycroft se konečně smiloval a při jednom pohybu jemně stiskl dlaň okolo jeho penisu. Vyjel až nahoru, pustil ho jen na chvíli, aby mu mohl stáhnout kalhoty a znovu jej uchopil a jemně s ním pohyboval. Hlavou mu prošla škodolibá myšlenka, že Sherlock je výš, tudíž tentokrát by škrábance schytal jeho bratr. Ten ho ovšem překvapil, když se postupně přesunul až dolů a polibky přecházel od pupíku po jemné cestičce chloupků přes podbřišek až k jeho penisu. Mycroft odtáhl ruku a Sherlock ho začal ožužlávat. Mycroft se sklonil a přidal se k bratrovi. Uvěznili ho mezi své jazyky a společně vyjeli nahoru, kde se na okamžik střetli, pak Sherlock zůstal na špičce a začal ji sát, Mycroft sklouzl dolů a pracoval po stranách a u kořene.

Jim zasténal možná hlasitěji než chtěl... Nemohl uvěřit tomuco se děje.. možná že kdyby nebyl tolik uvanený asi by se přidal i boky ale i tak... to byla zatím jeho nejlepší chvíle jeho života.. Jeho plně erektovanému penisu se věnovaly dva jazyky... a jak! Jim začal hlasitě vzdychat...

Bratři se na sebe podívali přes Jimův penis, v očích jim zajiskřilo a oba ještě přidali. Při tom jejich vlastní vzrušení se každým Jimovým zasténáním stupňovalo. Mycroft zvedl ruku a vyhledal Jimovu, aby snad zase nezačal škrábat a pevně propletl své prsty s jeho.

Jim ji stiskl pevně... byl už sakra blízko.. chytl Sherlocka za vlasy a snažil se přirazit do jeho úst... Sherlock pochopil, o co se Jim snažil a začal věnovat pozornost celému jeho údu... začal mohutně sát a Jim začal akutně lapat po dechu... byl jako v nebi... Mycroft se přesunul k jeho nohám a začal se masírovat a líbat.. ruku stále v pevném Jimově sevření... v tom Jim vyvrcholil.. s mohutným křikem a bolestivým propnutím, přirazil do Sherlockových úst a zaplnil mu krk jeho horkým spermatem.. Sherlock poslušně polykal a užíval si svůj triumf... Mycroft sykl bolestí, když mu Jim zaryl nehty do jeho zápěstí... Jim padl vyčerpaně na postel se slzami v očích... vše ho bolelo.. nejvíce hlava.. ale stálo mu to za to...

Mycroft se přesunul nahoru a i Sherlock se zamazanou bradou se na něj starostlivě podíval. "Jimy, jsi v pořádku?" jemně ho objal. "Nepotřebuješ doktora?"

Jim se pomalu uklidnil a s hlubokým výdechem otevřel oči, které přímo zářily... " ne... to bude dobrý... jen.. um.. možná něco proti bolesti...." řekl tiše a zadýchaně.. pak se usmál, když je oba viděl.. jejich výrazy byly k nezaplacení... ale byla pravda, že se asi obávali právem.. i Jim se nyní obával, jestli je vážně v pořádku... " jen.. si potřebuju odpočinout..." a políbil oba jeho partnery

Mycroft si pospíšil ke dveřím a zavolal doktora. House si ho změřil pohledem, hlavně se zastavil na jeho plných kalhotách, pak se podíval do místnosti, kde Jim ležel pod přikrývkou až k bradě, ovšem na zemi ležely jeho kalhoty a vedle postával Sherlock s novinami na úrovni pasu, ovšem na bradě měl cosi, co ještě před chvílí bylo Jima. "Tak proti bolesti?" Sáhl do saka a vytáhl ampulku. Do dlaně mu vypadly dvě pilulky. Jednu podal Jimovi a druhou vyhodil do vzduchu a zhltnul v letu. "Buďte opatrní, ať ho nerozlámete," šťouchl Mycrofta holí do pupíku a vypochodoval z pokoje.

"Takže to máme povolené od lékaře," culil se Mycroft. Přešel k Sherlockovi a přitiskl své rty k jeho. Ruce mu klouzaly po jeho těle, rozepínal mu košili, což šlo snadno vzhledem k velmi uplému střihu a možná i menší velikosti. Pomalu mu obnažoval hruď a při tom Sherlocka natáčel tak, aby Jim co nejlépe viděl. Občas se po něm podíval s provokativním úsměvem a dál bratra svlékal. Sherlock pochopil jeho hru a začal Mycrofta zbavovat oděvu stejně provokativním způsobem. S každým rozepínaným knoflíčkem se čí dál víc nakláněl, a když se dostal k jeho opasku, vystrkoval zadnici na Jima a ještě s ní u toho kroutil.

Jim nevěřícně zíral na bratry Holmesovi a musel svou ruku přesunout zpět pod přikrývku... bylo úžasné sledovat ty dva... když se k němu Sherlock provokativně přiblížil, lehce si ho přitáhl ještě blíže a rozepl mu poklopec.. následně mu začal jeho erekci masírovat a lehce ho šimrat.. zanedlouho byly kalhoty a trenky na zemi...

Mycroft pozoroval ten hypnotizující pohyb Jimovy ruky na bratrově penisu a kousal si ret stále větším vzrušením. Sebral ze stolku tubu a podruhé za tento den strhl z Jima přikrývku. Usmál se, když viděl, že ten hrbol nebyla jen špatně poskládaná deka. Vyhoupl se na postel a nadzvedl Jimovy nohy, aby si je opřel o ramena. Sherlockovi se zablýsklo v oku a rozhodl se Mycroftovi vrátit onu dávnou noc. Opustil příjemné teplo Jimovy dlaně a vylezl za bratra. Mycroft zatím odzátkoval tubu a nanesl gel mezi Jimovy půlky. Jemně zakroužil ukazováčkem a pronikl dovnitř. To už mu Sherlock sebral tubu a vymáčkl ji překvapenému bratrovi do zadnice. Na nic nečekal a už do něj pronikl. Mycroft vyhekl a snažil se nabrat dech. Sherlock přirazil a zůstal v něm nadoraz. Mycroft se vzpamatoval, vytáhl z Jima prst a místo toho nasměroval svůj penis. Pomalu se dostal dovnitř, upravil si Jimovy nohy na ramenou a začal přirážet veden Sherlockovým tempem a jeho vahou.

Jim se rozplýval v rozkoši... v tohle doufal dříve jen ve snech.. a teď si ho jeho láska brala zatímco si zase jeho bral jeho bratr... Na Mycroftovi bylo vidět, jak ty úžasné signály a vášeň posílal směrem k Jimovi... Jim byl v sedmém nebi... Mycroft byl snad ještě výše... a Sherlock si ten triumf užíval, jak nejvíc to jen šlo

Sherlockův rychlý nástup a teď i nevybíravé tempo ho pořádně pálilo, přesto cítil i neskutečný pocit, jaký ještě nikdy nezažil, když zároveň zajížděl do Jimova těla a pevně se k němu s každým přírazem tiskl. Sténal a Sherlock za ním také. Cítil jeho horký dech na zátylku a žhavé dlaně na svých bocích. Věděl, že už to nebude trvat dlouho, vlastně... zaječel a přimáčkl se k Jimovi. Bratr za ním ještě přirážel, než i on zaječel a dopadl mu na záda.

Jim byl hotov zrovna tak, jako bratři Holmesovi... takovou slast v životě nezažil.. celé tělo ho bolelo.. ale tohle byl ten nejlepší sex vůbec.. " umh.. Mycu?" vydal ze sebe přidušeně.. "Děje se něco Jimy??" Mycroft i Sherl zbystřili, možná i zpanikařili... "uh.. nic.. jen.. že oba něco vážíte....."

Bratři se ihned začali zvedat, Mycroft rychleji, než Sherlock a tak málem zase na Jima popadali. Nakonec se jim to podařilo a každý si lehl z jedné strany vedle něj. Ve stejnou chvíli mu oba dali pusu na tvář a Mycroft okamžitě usnul. Sherock podal přikrývku a přehodil ji přes ně. "Nemám zavolat doktora?" zeptal se ještě Sherlock.

"Leda aby něco udělal s Mycroftovým chrápáním..." zasmál se Jim... Takhle byl spokojený.. snažil se ignorovat bolest hlavy a doufal, že po tom, co si vzal prášek, ho to brzy přejde.. sykl bolestí a přitulil se blíže k Sherlockovi

Sherlock natáhl ruku, ukazovákem a prostředníkem bratrovi několika doteky promačkal krk a ucho a chrápání ustalo. "Dobrou noc, Jime," usmál se a zavřel oči.

"Tak tohle se chci naučit," zasmál se Jim. Políbil Sherlocka a dal si hlavu na jeho obnaženou hruď

Když Sherlock viděl obvaz na Jimově hlavě, bylo mu stydno.. mohl za to on... a proč? Protože v tu chvíli neuvažoval... "Jime?? Už spíš?" " mm ne..." " já, ještě jednou se ti chci omluvit... za tu ránu..." " to nic Sherl.. nech to plavat..." Když oba Holmesové usnuli, Jim ještě byl vzhůru.. nemohl spát.. opatrně sklouzl z postele, pomaličku se dostal ke dveřím (a že to pro něj bylo těžší, než když se vracel z nemocnice) a na dobré 3 minuty si postál, než nabral sílu jít dál... prošel dveřmi a dostal se na chodbu, kde se chytl zábradlí a krůček po krůčku se rychlostí asi 2 kroky za minutu, dostal až k oknu, kde se svezl na podlahu a pozoroval osvětlené město...

Marhareth poklízela dům, když najednou spatřila Jima, jak se válí na zemi pod oknem. Pak si všimla, že je nahý a snažila se mu dívat jen do tváře. "Pane Moriarty, jste v pořádku? Nepotřebujete pomoc, nebo aspoň něco na sebe?"

Jim si všiml, že na něj někdo mluví.. přemýšlel.. o hodně věcech..."ah.. Margareth.. ou... promiňte, že jsem tu.. jen tak.. já.. um.. deka by byla fajn.."

"Hned to bude," Margareth odběhla a už se vracela s dekou a polštáři. Všechno Jimovi podala a stále se snažila se na něj nedívat, oči jí neposlušně putovaly po jeho svalnatém těle. Vzdálila se a chvíli počkala, zda ještě něco nepotřebuje.

"Nechcete lékaře pane??" zeptala se s obavami.." ne, děkuji Margareth.. bude to vše.. a když u toho nezalarmujete půl domu, budu vám vděčný..."

Sherlock poklidně spal, pak se mu ovšem do snu začaly vkrádat zážitky dnešního večera a to ho dohnalo až na vrchol, když v potemnělé místnosti otevřel oči. Tyhle nové pocity se mu začínaly líbit. Bylo to něco úplně jiného, než když se po něm tenkrát Mycroft vrhl. Možná mu neměl říct těch pár vět o neschopných impotentech, když byl zrovna mírně opilý a když dobře věděl, jakým způsobem se na něj už od dětství díval. Otevřel oči a pohlédl do obrysů jeho tváře. Měl ho rád, pousmál se. Pak mu došlo, kde je Jim? Vyskočil z postele a zběžně prohledal pokoj. Vyběhl na chodbu a rozhlížel se kolem sebe. Vběhl do haly a spatřil ho ležet u okna schouleného v dece. Přešel k němu a jemně ho objal.

Jims se krapet lekl... jen to nečekal... "SSherlocku?? co tu děláš? TY NESPÍŠ?"

"Nějak mě ta akce probudila," usmál se Sherlock. "A co tu děláš ty?"

"Já tu přemýšlím.. není ti zima??"

"Trošku," připustil Sherlock.

"Nechceš ke mně pod deku?? Nechci, aby jsi nastydl..."

Jim to ještě nestačil doříct a Sherlock se už k němu soukal. Přitiskl se k jeho hřejícímu tělu a už měl zase velmi tvrdý problém. "Proto Mycroft netopí, aby měl záminku se tulit."

„Věř že tuhle záminku znát nechceš," pousmál se Jim, který si všiml Sherlockova vzrušení.. protože to přehlídnout nešlo, otočil se a lehce ho pohladil přes ztopořený úd... " Sherlocku Sherlocku.... upřímně se bojím, aby jsi mě zase něčím nemajzl přes hlavu"

Sherlock se jen uculil a slabě Jima kousl do ucha. "Toho se rozhodně bát nemusíš," zašeptal.

Jim potichu zasténal a zalezl pod deku... to, co hledal, našel poměrně rychle... Lehce olízl špičku Sherlockova penisu a ten slastně zasténal.... Jim jej hladil pomalu a jemně.... vždy se jen tak zlehýnka dotkl jazykem jeho penisu jako by ho ochutnával... Teď už při každém polibku, co jeho chloubě věnoval, přidal i maličké požužlání jeho kůže... Sherlock poměrně rychle nabyl plné tvrdosti a Jim si začal pohrávat s jeho varlaty... začal je olizovat a rukou se věnoval jeho penisu.. vždy pomalu a jemně, někdy zase více, zmáčkl rukou jeho penis. Na jeho špičce se objevilo pár kapek preejakulátu a Jim je opatrně slízl... vychutnával si Sherlockovu příchuť.... poté jeho úd vzal do úst a začal hlavou opatrně pohybovat nahoru a dolů... Když začal sát, Sherlock už potichu nebyl... problém byl, že se nacházeli na chodbě, kde se vše rozléhalo víc než by nyní chtěli. To ovšem Jima nezastavilo... zrychlil tempo a čekal jestli se Sherl přidá

Sherlock pozoroval pohybující se deku pod sebou, ona představa Jima a co zrovna provádí, ho vzrušovala stejně, jako jeho úžasný dotyk jazyka. Jemně objímal jeho tělo, jakoby se bál, že když víc stiskne, ten dotyk ustane. Jenže pak Jim přidal na tempu a Sherlock už to nevydržel. Snažil se nesténat moc nahlas, svíral tělo halené látkou, zvrátil se na záda a jeho pánev začala vycházet Jimovým rtům vstříc. Ještě mu hlavou prolétla myšlenka, že by se měl kontrolovat, že by mu snad mohl ublížit, to už ale jeho tělo umlčelo mysl a začal přirážet do vlhka a tepla Jimových úst. Křik rezonoval celým domem, když zatínal prsty do jeho vlasů a s blaženým uvolněním padl na podlahu. Zadýchaně pootevřel oči a konečně povolil stisk rukou.

Sherlock se přidal, přesně jak Jim předpokládal.. jen trochu víc, než předpokládal... Jimovi se zatočila hlava, ale ustál.. no resp. uklečel to, dobře... Sherlock mu omylem strhl obvaz a rána začala krvácet.. ne mnoho.. jen trochu.. Jim si toho ani nevšiml.. bolest mu nevadila.. ne při takovejhlech akcích... s hlavou, jenž se mu točila, se položil vedle Sherlocka a políbil ho...

Sherlock se blaženě usmíval, a když ho Jim políbil, oddechl si, že je v pořádku. Pak si ale všiml krve na jeho čele. "Proboha, Jime, pojď, to se musí převázat." Rozhlédl se kolem sebe, až našel obvaz. Jenže ten ležel na zemi. "Počkej tu, dojdu pro lékárničku." Sherlock se za chvíli vrátil a dal se do obvazování. "Jak se cítíš, nemám raději zavolat doktora?"

"Mm.. motá se mi hlava... to ale nic nebude...." Jim se až divil, s jakou precizností Sherlock s obvazem pracuje.. Když mu ránu šetrně vyčistil... Jimovi se ty doteky líbily... byly jemné.. jako Sherlock.. ale ne takový, jak ho každý zná

Sherlock skončil s obvazováním a odsunul lékárničku stranou. "Měl by sis lehnout a odpočinout si." Pak si na něco vzpomněl a pohledem sklouzl k jeho penisu, aby zkontroloval, zda nepotřebuje ještě něco jiného.

Jim se usmál a podíval se dolů na svůj penis a pak zpátky na Sherlocka... Bylo jasné, že tohle by Jim asi sám nezvládl.. tedy zvládl.. ale asi ne tak, jak to zvládne Sherlock..

Sherlock se taky usmál a jeho ruka už bloudila k Jimově penisu. Začal s ním zlehka pohybovat, jemně stahoval předkožku a pak ji dalším pohybem vracel zase na místo, sklouzl níž a jazykem obkroužil jeho bradavku. Přisál se k ní a jemně skousl. Jeho ruka pravidelně zrychlovala tempo, až přidal i druhou, kterou zmáčkl jeho koule.

Jim si tohle sladké mučení užíval.. lehl si na záda, protože udržel balanc pro něj bylo momentálně nemožné.. Lehce se svíjel a nadzvedával.. začínal vzdychat čím dál víc...

Sherlock ještě zrychlil. Jeho ruka kmitala rychleji, než nejrychlejší pohyb smyčcem po houslích.

Jim vykřikl, zazmítal se a vyvrcholil.. Dýchal rychle a snažil se uklidnit... přivinul si k sobě Sherlocka a něžně ho políbil na čelo... "měli by jsme jít spát..."

Sherlock ho pohladil po tváři a usmál se na něj. "To bychom měli." I s Jimem se zvedl a přenesl ho do ložnice. Mycroft spokojeně pochrupkával, blaženě se usmíval a se slinou v koutku mumlal: „Ještě jeden muffínek, prosím! A ne že mi místo toho přinesete moffánek, ty jsou moc opepřené." Sherlock Jima položil vedle bratra a poté si také lehl. "Dobrou noc," políbil ho na nos.

I tobě Sherlocku... polibek mu opětoval a pak už všichni konečně blaženě usnuli...